Vyhlášené pražské zahrady jsou vyhledávaným cílem návštěvníků hlavního města, ať již přijedou z druhého konce republiky nebo ze zámoří. Méně známé Havlíčkovy sady se nacházejí poněkud stranou jejich zájmu. O to víc je využívají obyvatelé okolních čtvrtí, kteří jim neřeknou jinak než Grébovka.
Zahradu tak překřtili po jejím zakladateli Moritzi Gröbem. Kdyby podnikatel ve stavebnictví v roce 1870 nekoupil na jižním okraji Královských Vinohrad zpustlý pozemek, původně vinici, na němž si nechal postavit letní sídlo coby vilu s parčíkem v italském duchu, nejspíš by dnes místo Havlíčkových sadů stály domy a vilky. Asi by vzal za své i památný vinohrad, který zde ve 14. stol. založil snad Karel IV. Po 17 letech budování přeměnil Gröbe stráň nad Botičem v okrasnou zahradu anglického střihu, kterou zkrášlovalo přes 120 druhů mnohdy exotických dřevin. V roce 1905 se stala Grébovka majetkem obce Vinohrady a dostala název Havlíčkovy sady. Vilu značně poškodilo spojenecké bombardování na konci 2. světové války, celkovou opravou prošla po roce 1953. Další stavby v Havlíčkových sadech a samotná zahrada ale chátraly. Spolu s vilou, kterou užívá CEELI Institut, se dočkaly rekonstrukce až po roce 1989 zásluhou městské části Praha 2.
V horní části zahrady prošel rekonstrukcí Pavilon postavený v 70. letech 19. století podle návrhu architekta Josefa Schulze. V autentickém historickém objektu došlo i k obnově řezbářské výzdoby, hrázdění a malby. Vrátily se sem i prvky dochované pouze na výkresech. Dřevěné obklady stěn, vstupní portály a především zcela unikátní historická kuželna zhotovená přesně podle té původní, která ke Grébovce neodmyslitelně patřila již od dob jejího vzniku. Restaurátoři obnovili i zachované vzácné historické nástěnné malby. Pavilon, sloužící dnes jako zahradní kavárna, doplnila decentní dostavba části křídla v moderním stylu podle návrhu architekta Jiřího Javůrka.
Neméně pozoruhodnou stavbou je Viniční altán, který se zvedá nad vinohrady a nabízí pěkný výhled na Prahu. Replika dřevěné historické konstrukce slouží jako kavárna a vinný šenk, využívá se i k pořádání svatebních obřadů a dalších společenských akcí. Opravy se dočkala i unikátní grotta, kterou měl prý Moritz Gröbe v parku nejraději. V zahradě konce 19. stol. nemohl tento tehdy módní romantický prvek chybět. Po rekonstrukci už také slouží svému původnímu účelu a letos v létě se k jeskyni vrátila socha Neptuna, jejíž pískovcový originál uložený v lapidáriu Národní galerie je dílem sochaře Bohuslava Schnircha. Z terasy, pod níž se klenou umělé skály s chodbičkami, krápníkové jeskyňky i různé výklenky a odpočívadla, je nádherný výhled na celý park.
K zahradě patří přilehlá vinice o rozloze 1,7 ha, jež postupem času pustla. Znovu byla obnovena až v roce 1992 a po pěti letech na ní vinaři sklízeli první hrozny. Od roku 2009 lisují úrodu ve sklepě přímo na vinici. Kromě tradičních odrůd Müller Thurgau, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Modrý Portugal a Rulandské modré se tu pěstují i Dornfelder, Hibernal a Neronet. Vinice ročně produkuje 4000 l vína. Návštěvníci je mohou ochutnat na každoročním vinobraní nebo po celý rok ve Viničním altánu.
Další články z vydání o Pražských zahradách a parcích naleznete zde