Gruzínská architektura
Jako drahokamy rozhozené v nížinách a zasazené do strmých horských svahů Kavkazu – tak se jeví desítky stavebních komplexů i docela malých staveb spojených s tradicí gruzínské národní identity a představujících dnes jednu z největších turistických atrakcí země, hned vedle přírodních krás.
Geograficky vzato leží Gruzie v Asii, ale srdcem je v Evropě, dalo by se říci. A je nám blízká i přítomnost některých nejstarších kultur, jež zde můžeme sledovat. Pozůstatky prehistorických sídlišť a poklady z hrobek dávno zapomenutých vládců, jimiž se honosí místní muzea, stejně jako zbytky jejich opevněných sídel by vydaly na delší seznam. Co však především poutá pozornost dnešních návštěvníků, to jsou památky spjaté už s historií (ve smyslu věrohodných záznamů) a s počátky gruzínské státnosti. Pro většinu národů to znamenalo styk s vyspělými kulturami starověku, ať už s kulturou starověké Persie, nebo s pozdějšími vlivy helénistické kultury a s expanzí starověkého Říma. A gruzínská architektura jimi nemohla být neovlivněna.
Některé dochované památky dokonce oněm stykům předcházejí, jako jeskynní komplex Uplisciche nedaleko města Gori, obydlený už v 6. stol. př. n. l. a během staletí stále vylepšovaný, nebo pevnost Armazi nedaleko Mcchety, založená ve 4. stol. př. n. l. Zhruba od počátku naší éry se celá oblast dělila na Kolchidu, zaujímající její západní část, a na Ibérii, ležící na východě, jejíž jméno ovšem nemá co činit s Iberským poloostrovem – jde o pouhou shodu jmen, způsobenou antickými autory. Ostatně sami Gruzínci svou Ibérii odedávna nazývali Kartli.
Kromě kultury starověké Persie byla Gruzie v kontaktu i s pozdějšími vlivy helénistické kultury a s expanzí starověkého Říma. V ovládání jejího území se střídali místní králové s Peršany, s řeckými Seleukovci a občas též s vládci sousední Arménie. V posledním století př. n. l. pronikli do země Římané a přinesli sem i své dovednosti, v prvé řadě v obranné architektuře. Například císař Vespasianus dal na důkaz mimořádných vztahů s místními vládci v roce 75 opevnit jejich sídelní město Mcchetu. Ve 2. stol. dokonce ibérský král Parasmanes III. navštívil v době vlády císaře Antonina Pia Řím, kde na počest vzácného návštěvníka vztyčili jeho sochu…
Ve stejné době začalo do země pronikat křesťanství. Zprvu pronásledované, ale houževnatě se šířící a nakonec roku 313 v Římské říši Konstantinem I. zrovnoprávněné s ostatními náboženstvími. A Gruzínci jsou pyšní na to, že jejich země patřila k prvním, kde se křesťanství stalo státním náboženstvím – došlo k tomu za vlády krále Miriana III. snad v roce 337, ale v přesném letopočtu se prameny rozcházejí.
Na rozdíl od jiných kultů křesťané potřebovali shromaždiště věřících při bohoslužbách. Tehdy začala slavná historie gruzínské architektury, jež se opírala (a dodnes opírá) o autoritu vlastní (autokefální) pravoslavné církve, nezávislé na římském papeži ani na konstantinopolském patriarchovi. A protože je v lidské povaze, že potřebám kultu a reprezentace bývala věnována větší pozornost než běžným životním potřebám, jsou dějiny gruzínského stavitelství především historií církevních památek, za nimiž s velkým odstupem následovaly pevnosti, paláce… a nakonec běžná obydlí.
K nejstarším křesťanským památkám patří skalní svatyně ze 4. stol., odrážející vliv pozdně římské architektury, v jeskynním komplexu Uplisciche, jemuž věnujeme samostatný článek. První samostatně budované chrámy byly odvozovány od vzorů římských a konstantinopolských staveb doby císaře Konstantina a jeho následovníků. Byly to malé, výzdobou skromné stavby bazilikálního typu, tedy s lichým počtem lodí, z nichž ta střední, o něco vyšší, byla osvětlena okny nad střechami bočních lodí. Nejstarším dochovaným a bezpečně potvrzeným chrámem v Gruzii je Bolniský Sion z let 478–493, součást kláštera ve vsi Bolnisi na jihu země. Byl nazván na počest legendárního Sionu ve Svaté zemi a mimo jiné se pyšní jednou z nejstarších písemných památek v gruzínském písmu: Díky nápisu vytesanému na jednom z kvádrů v průčelí chrámu dokonce známe i jméno jeho budovatele, biskupa Davida.
Bazilika o třech lodích je zastropena nízkými klenbami na mohutných příčných pasech a opatřena půlkruhovou apsidou. Nemá kupoli ani věž, ale zato se může pochlubit cennou sochařskou výzdobou, převzatou ze sásánovské Persie a přizpůsobenou křesťanské symbolice, stylizovanou do složitých, proplétajících se rozvilin vinné révy, palmových listů i zcela abstraktních vzorců. S tím se vším se ještě mnohokrát setkáme.
Nový a složitější typ staveb se v Gruzii objevil v 6. stol. Chrám sv. Nino, gruzínsky Ninocminda, na okraji města Sagaredžo v Kachetii (asi 60 km východně od Tbilisi) je pro běžného turistu „trochu z ruky“, ale jeho místo v historii gruzínského stavitelství je zcela mimořádné. Jde o nejstarší známý chrám s centrální dispozicí, a to hned ve velmi složitém pojetí. Zachoval se už jen jako zřícenina, ale z jeho impozantních ruin lze vyčíst původní půdorys v podobě řeckého kříže o čtyřech stejně dlouhých ramenech, zde zakončených apsidami, který byl v „koutech“ mezi rameny doplněn ještě menšími okrouhlými prostorami. Výsledkem byla stavba na složitém hvězdicovitém půdorysu, původně završená velkou kupolí…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gruzie