Když byzantský císař Justinián, vášnivý zastánce křesťanské víry, vstupoval 27. prosince 537 do právě dokončeného chrámu Hagia Sofia, měl podle kronikáře Prokopia z Kaisareie zvednout paže k nebi a zvolat: „Požehnán budiž Bůh, jenž si mě zvolil, abych tak velkou práci dovedl do konce. Ó, Šalomoune, já jsem tě předčil…!“ Císařovo srovnání patřilo biblickému Šalomounovu chrámu, který prý Hagia Sofia, chrám Boží či svaté Moudrosti, v proporcích, kráse a bohatství překonala. Myšlenka na vybudování této velkolepé stavby, největšího křesťanského chrámu své doby, mu byla sdělena ve snu – samotným Bohem.
Prohlídka chrámu Hagia Sofia patří k vrcholům návštěvy Istanbulu. Jeden z nejvýznamnějších symbolů města se považuje za poslední významné dílo pozdní antiky, a současně za prvního představitele nového byzantského stylu. Jeho centrální kopule o průměru 33 m, nesená čtyřmi masivními pilíři, se stala vzorem nejen pro další byzantské chrámy. Už soudobý historik Prokopios byl uchvácen tím, že působí dojmem zlaté koule visící na obloze. V roce 558 se po zemětřesení zřítila, ale byla okamžitě obnovena a kostel v roce 563 znovu vysvěcen.
Chrám byl postaven celkem třikrát. Poprvé císařem Konstantinem v roce 360 jako tzv. Velký kostel. Ten byl zničen požárem při povstání roku 404. V roce 415 nechal císař Theodosius II. postavit na stejném místě nový chrám, který o sto let později opět zničily náboženské nepokoje. Svoji dnešní podobu získal chrám za císaře Justiniána, který se rozhodl, že postaví největší chrám křesťanství. Justinián byl prozíravý panovník a pověřil Prokopia z Kaisareie, aby napsal zprávu o stavební činnosti za jeho vlády. Díky Prokopiovu spisu O stavbách tak máme poměrně podrobné informace o stavbě chrámu. Justinián údajně chodil na staveniště každý den a aktivně se podílel na plánování.
Návrhem nové stavby pověřil Justinián dva významné architekty své doby, Anthémia z Trallu a Isidora z Milétu. Od roku 532 pracovalo na realizaci jejich návrhu současně 100 mistrů, každý se 100 tovaryši. Stavební materiál se přivážel ze všech částí říše. Obzvlášť pečlivě se vybíral mramor, který pochází až od pobřeží Atlantského oceánu. Stavba dokončená po pěti letech a deseti měsících, která Justiniána stála 145 tun zlata, byla ohromující. Hagia Sofia se stal jedním z nejvýznamnějších děl světové architektury, symbolem dlouhé křesťanské byzantské éry. Téměř 1000 let byl duchovním centrem byzantského světa a zdaleka největším kostelem, patriarchální bazilikou a korunovačním chrámem byzantských císařů. Teprve na konci 15. stol. ji svou velikostí překonala katedrála ve španělské Seville. To už měl Hagia Sofia ale jiné poslání: Ihned po dobytí Konstantinopole v roce 1453 ji totiž sultán Mehmed II. Dobyvatel nechal přestavět na mešitu. Až do stavby Modré mešity (1619) byla Hagia Sofia hlavní mešitou města a nejuctívanější v celé Osmanské říši hned po Velké mešitě s Ka‘bou v Mekce.
Hagia Sofia nabízí fascinující soubor mozaik, pozoruhodné kamenické práce a hrobky pěti osmanských sultánů. Do chrámu se vstupuje od západu, před vchodem jsou vidět zbytky základů starého Theodosiova chrámu z 5. stol. a zvonice, postavené ve 13. stol., kdy v důsledku 4. křížové výpravy sloužila Hagia Sofia asi 50 let jako římskokatolický kostel. V nartexu, 60 m dlouhé a 11 m široké předsíni obložené mramorem a porfyrem, je devět vchodů do vlastního chrámu. Nad prostředním, jímž v minulosti procházel výlučně císař, se dochovala pozoruhodná, zlatem zdobená mo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Istanbul