hamam
Pokud máte svou dovolenou v Turecku spojenou s civilizačním výdobytkem zvaným „All inclusive“ a nechcete přibrat, využijte ve vlastním zájmu jakékoli příležitosti, jak se vyhnout hotelové jídelně či občerstvovacím stánkům na pláži. Jednou z možností je návštěva tradiční turecké lázně hamam. Písmeno „m“ uprostřed může být i zdvojené, neboť slovo je odvozeno z arabského výrazu hamma („roztopit“), ale Turci sami ho většinou píší jen s jedním. A s naším citoslovcem hamham nemá naštěstí nic společného, neboť jediné, co vám tam do trávicího ústrojí nabídnou, je čaj.
Orientální koupel souvisela ve svých počátcích s islámskou očistou před vstupem do mešity, a proto nepřekvapí, že se lázně stavěly především v jejich blízkosti a teprve kolem nich se rozrůstaly městské čtvrti. Poté, co Osmané dobyli byzantskou Konstantinopol, propojili svůj systém s tamními římskými lázněmi. Na rozdíl od středověké Evropy, která je rozebírala leda na stavební materiál, protože ve svém náboženském tmářství prostou hygienu zcela zanedbávala.
Toto vědouc, vypravila jsem se do tureckého hamamu plna očekávání vysoké lázeňské kultury. Sama, neboť můj muž se rozhodl zbavovat nečistot těla ve fitnesscentru a spokojil se s pouhou sprchou řka, že pára je pro ženy a stroje. Ano, parní lázeň je další pojem spojovaný s hamamem. Proto mě překvapilo, že mi v parní lázni byla dost zima.
Ale popořádku. Nejprve jsem byla poslána do šatny, abych se převlékla do bikin. S tím jsem tady počítala, vždyť i Italové či Španělé chodí do sauny oblečení. Přidělený mladík mě odvedl do suterénu a otevřel rovnou dveře od sauny, žádná sprcha na úvod. Další překvapení přišlo v parní lázni, která se vyznačovala naprostou absencí páry. Seděla jsem tam s mladým belgickým párem a tvářili jsme se všichni velmi rozpačitě. Asi po deseti minutách přišli tři mladíci, vytrhli nám z rukou naše tenké ručníky a rozložili je na hlavní vyvýšenou plochu. Mimikou naznačili, že si máme na ručníky lehnout.
Ale pak to začalo. Mladíci začali teplou vodou naplňovat kašničky přilípnuté ke stěnám a nás se jali omývat namydlenými houbami s jemnou a drsnější stranou. Aha, fáze peelingu, jak sliboval reklamní leták. Poté na nás vylili celý pytel mýdlové pěny a peeling pokračoval. Bylo to příjemné a konečně jsem nabyla kýženého pocitu očisty. Po závěrečném kbelíku teplé vody jsme byli odvedeni na lůžka a přikryti ručníkem. Vybrali jsme si mezi čajem černým, jablečným a granátovým a čekali. Snad půl hodiny. To bylo všechno? Leták sliboval celkem dvouhodinovou proceduru, minimálně chyběla ještě 40minutová masáž. A pleťová maska, kterou právě obdrželi čerstvě přišedší Holanďané. My pořád nic. Na můj dotaz odpověděla šéfová: „Klid, všechno bude.“ No jo, ale kdy? Manžel jistě po tréninku kvílí hlady a možná si o mne začíná dělat i starost. Paní si asi pomyslela cosi o hektických Evropanech, co chtějí všechno hned, a ani ona, ani personál se nenechaly vyvést z rovnováhy.
Své masáže jsem se dočkala. Byla příjemná, asi půlhodinová. Masér se usmíval a mlčel. Posléze zavolal šéfku, která mi sdělila, že v ceně je masáž wellnessová, já bych ale potřebovala ještě terapeutickou v ceně dalších 16 eur. Ne že by mi moje zdraví za tu cenu nestálo, ale opravdu mě tlačil čas. A samotné mi tam bylo přece jen trochu smutno. Potěšilo mě, že v ceně 25 eur byl i odvoz k hotelu – takto vymydlená bych opravdu dost nerada jela místním sběrným autobusem dolmuş, ačkoliv jindy je to zážitek nadmíru svérázný, ba i zábavný.
A celkový dojem z hamamu? V podstatě dobrý, ale je určitě příjemnější sdílet ho ve dvou. Přidá vám to na klidu i na smyslu pro humor. Neb sdílená starost je, jak známo, poloviční a sdílená radost naopak dvojnásobná.
Další články z vydání o Turecku zde