S Hanojí se to má podobně jako s Pekingem. I ona je politickým centrem země, ale počtem obyvatel i dynamičností svého rozvoje zaostává za skutečnou metropolí země, Saigonem – Ho Či Minovým Městem, stejně jako Peking za Šanghají. Chcete-li však poznat pravý nefalšovaný Vietnam i s jeho duší, nutno jej hledat právě v Hanoji.
Mnozí návštěvníci Hanoje si jako hlavní odnesou dojem z místní dopravy. Statisíce hlučných motorek a dnes už i tisíce aut poněkud umenšují zážitek z jinak pozoruhodného města. Před pouhými deseti lety tu jezdila prakticky jen kola a rikši. Ve starém centru města je tato proměna zřejmě opravdu tou největší. Pokud se však člověk natrefí do vhodného okamžiku (může jím být pozdní večer nebo třeba víkendové poledne), kdy se ulice začnou alespoň trochu vyprazdňovat, možná přece jen ucítí, že Hanoj má duši.
Platí to zejména pro tradiční střed města, totiž jezero Navráceného meče a okolní ulice. I přes stále větší nával turistů zde žije většina Hanojanů tak, jako by tu cizinci ani nebyli. Stačí se podívat k tržnici Dong Xuan, projít se večerním trhem v ulici Hang Ngang, dát si nudlovou polévku či lepkavou rýži na chodníku, vejít kamkoli, kde jsou takřka výhradně místní, ať už jde o hospůdku, kavárnu nebo nějaký krámek. Stačí se zastavit a pozorovat ženy s vahadly, prodejce čistící zeleninu, pány v podřepu popíjející čaj nebo řidiče taxi-motorek (xe om), jak polehávají na svých dvoustopých vozidlech a čekají na zákazníka. Stačí se projít po břehu jezera a sledovat dostaveníčka zdejších milenců nebo se uchýlit do některého z buddhistických chrámků v bezprostředním okolí, často docela nenápadných…
Za centrum hanojského života se obecně považuje okrsek severně od jezera Navráceného meče, často přezdívaný „36 řemeslných ulic“. V dobách, kdy byla Hanoj hlavním královským sídlem, se tato část nacházela vně hradeb vlastního královského města. Počet 36 ulic se vztahuje pouze k období, kdy nastoupila na trůn dynastie Le (první polovina 15. stol.), jinak se v různých dobách měnil. A i když má tato čtvrť za sebou celá staletí existence, až na pár výjimek zde nenajdete domy starší než jeden a půl století. Přesto zůstávají v obecném povědomí „starými uličkami“, jistě také díky oněm řemeslům. V minulosti se v nich soustředily jednotlivé řemeslnické cechy nebo obchůdky s určitým druhem zboží, což dodnes odrážejí také názvy většiny z nich. Skoro všechny začínají na hang (= zboží nebo krámky prodávající určité zboží): Hang Chieu (Rohožová), Hang Dong (Měděná), Hang Tre (Bambusová), Hang Trong (Bubnová), Hang Quat (Vějířová), Hang Huong (Ulice vonných tyčinek) apod. Původní specializace se zachovaly již jen občas, např. Hang Bac, Stříbrová, zůstává nadále ulicí zlatníků, v Hang Thiec, Cínové, pro změnu řemeslníci nadále buší do plechů… Ve většině z řemeslných ulic se sice původní náplň většinou změnila, avšak záliba v koncentraci určité činnosti do jednoho místa přetrvává: v Hang Buom, Plachtové ulici, se dnes prodávají cukrovinky, v Ma May (v jejíchž dvou částech se dříve prodávaly papírové votivní předměty a ratanové výrobky) se soustředí turistické kanceláře.
Jezero Navráceného meče (Ho Hoan Kiem) je pouze jedním z mnoha jezer, jež dodávají Hanoji nezaměnitelný půvab, určitě však nejslavnějším. K jeho názvu se vztahuje legenda o prvním králi dynastie Le, jenž po výhře nad čínskými agresory musel vrátit svůj zázračný meč želvě, která se z tohoto jezera vynořila. Ze břehu vede cesta přes nezaměnitelně červený klenutý most na ostrůvek s chrámkem Nefritové hory (den Ngoc Son), v němž je kromě jiného uctíván další hrdina z bojů proti severním nepřátelům – slovutný generál Tran Hung Dao, jehož zásluhou se ve 13. stol. podařilo odrazit hned tři mongolské vpády. Na dalším, nepřístupném ostrůvku se tyčí silueta tzv. Želví věže. Okolo celého jezera se táhne parkový porost, kde se konají ranní i večerní rozcvičky, kde se scházejí milenci i kamarádi a kde si lze docela dobře odpočinout mezi obřími starými stromy, třebaže o pouhých několik metrů dál se prohánějí ony nekonečné proudy motorek a aut.
Jiné oblíbené jezero je jen kousek dál na sever, jmenuje se však Západní jezero (Ho Tay), snad podle stejnojmenného slavného jezera v čínském Chang-čou, které se rovněž stalo symbolem romantické scenerie. Se svou rozlohou přes 500 ha je Západní jezero výrazně největším ze všech hanojských jezer. Není však hluboké, a proto lze při jeho březích často spatřit rybáře kráčející po dně, s vodou pod ramena. Zejména mladé páry si zde rády vyjíždějí na lodičkách.
Kromě jezer patří k Hanoji neodmyslitelně též vody Rudé řeky. Samotný název Hanoj (vietnamsky Ha Noi) bývá interpretován buď jako Město v ohbí řeky, nebo Město na vnitřní (rozuměj jižní) straně řeky. Donedávna byl tok Rudé řeky, oblévající Hanoj ze severu a výcho…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam