Jak a proč s Hausbótem po Nizozemsku?
Nizozemsko je země zčásti vynucená na moři. Aby tato plochá, větrná krajina mohla dlouhodobě existovat, vznikl komplikovaný vodní systém. Řeky, jezera a vysušené bažiny byly propojeny hrázemi a vodními kanály, ty větší sloužily jako obchodní tepny. Tisíc kilometrů vodních kanálů je přístupných také rekreačním kapitánům. Při plavbě na lodi se vám otevře úplně nový svět. Kolem ubíhají zelené pláně s větrnými mlýny, přečerpávajícími vodu z jednoho kanálu do druhého, zvedací mosty a poldery, ale vodní cesty vedou i starobylými městy.
Z našeho přístavu v Loosdrechtu jsme po řece Vecht nabrali kurs na Utrecht. Noblesní domy s nádhernými zahradami lemují břehy a svědčí o bohatství svých majitelů. Naše nadšení přeruší varování kormidelníka: „Most, pozor na hlavu…“ Když pod ním proplujeme, ocitáme se přímo v centru starého Utrechtu na malebném Oudegrachtu se starými panskými domy. Kanál má pod úrovní ulice werfkade, úzké nábřeží, které sloužilo k vykládání zboží z lodí k domům a obchodům, jejichž sklepy byly přímo u vody. Dnes jsou v jejich prostorech hospody s terasou a ateliéry.
Čtvrté největší město v Nizozemsku hrálo v minulosti velmi významnou ekonomickou roli. Jeho postavení bylo do značné míry spojeno s mocí církve – město bylo nejvýznamnějším biskupským sídlem a duchovním i intelektuálním centrem země. Proto je Utrecht bohatý na historické památky, jimž vévodí množství kostelů a klášterů, ale znám je i svým současným moderním vzhledem a pulzující atmosférou. Centrem města je Katedrální náměstí (Domplein) s chloubou města, nejstarší a nejvyšší (112 m) kostelní věží v Nizozemsku. Věž byla součástí gotické katedrály sv. Martina, která se začala stavět už ve 13. stol. V roce 1674 se při obrovské bouři zřítila loď katedrály a nebyla již nikdy obnovena. Proto dnes stojí věž samostatně a kousek od ní zachovaná část původního chrámu (příčná loď a chór), který je od reformace protestantský. Katolická katedrála sv. Kateřiny se začala stavět v 15. stol. jako klášterní kostel karmelitánského kláštera, v jehož prostorách je dnes umístěno muzeum náboženského umění. Mladší památky reprezentuje v Utrechtu například dům, který si v roce 1924 pro sebe a své tři děti postavila Truus Schröderová-Schräderová společně s avantgardním architektem Gerritem Rietveldem a který je od roku 2000 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Za Utrechtem plujeme severně od řeky Waal – ve skutečnosti jde, stejně jako v případě řeky Lek, o rameno Rýna. U velkého zdymadla Prins Bernhardsluizen s obrovskými plavebními komorami, dlouhými 350 m a 260 m a až 24 m širokými, také ústí kanál Amsterdam–Rýn (Amsterdam-Rijnkanaal), který umožňuje lodím plout z Rýna až do hlavního města. Jde o vůbec nejfrekventovanější umělou vodní cestu na světě, po níž projede ročně v průměru kolem 100 000 lodí. Okolní kraj Betuwe s městy Tiel, Culemborg a Wageningen je jednou velkou ovocnou zahradou: třešně, jablka a hrušky, které se zde podle nejmodernějších metod ve velkých množstvích pěstují, jsou světově velmi poptávané.
Po Hollandse IJssel připlouváme do Montfoortu, opevněného města se středověkým centrem. Po dalších dvou hodinách plavby a deseti zvedacích mostech následuje Oudewater, poutavé městečko s hezky zachovalým historickým centrem, kde mezi renesančními domy vyniká radnice z roku 1588. V minulosti proslulo výrobou lodních lan. Historickým unikátem je Heksenwaag, „váha na čarodějnice“, která má v jednom z domů vlastní muzeum dokumentující hony na čarodějnice v 15.–18. stol.
K nizozemským kanálům patří ptáci: na jedné zahrádce objevíme volavku. Stojí tam nehybně, jako ze dřeva. Najednou se zvedne a ještě než ji stačíme vyfotit, majestátním obloukem přeletí nad naší lodí. Občas míjíme osamocený větrný mlýn. Během týdne musíme zdolat sice jenom několik zdymadel, zato ale půl stovky zvedacích mostů. Některé fungují na fotobuňku a před lodí se zvednou jakoby mávnutím kouzelného proutku. Nicméně často upozorňuje zelená tabule před mostem na poplatek: „Bruggeld: 2 €“. A obsluha pak při zvedání mostu spouští ve stejném tempu na udici malý malovaný dřevák, do kterého musí posádka lodi vložit mostné.
Po dalších deseti mostech a dvou hodinách cesty vplouváme do zdymadla Waaierschut před Goudou. S délkou 24,5 m patří v Nizozemsku k nejmenším. Pak už vyvazujeme přímo v centru proslulého sýrového města. Již ve 12. stol. hrála Gouda ležící na trase mezi Amsterdamem a Flandry důležitou roli v lodní dopravě mezi řekami Hollandse IJssel a Gouwe. Ve starém přístavu v centru města leží dnes bok po boku historické lodě, mezi nimi typické holandské tjalky s plochým dnem a sklopným stěžněm, na obou stranách osazené velkými postranními kýly (plouhy, zwarten) ploutvovitého (kapkovitého) tvaru. Některé z nich obývají rod…
Úplné znění článku naleznete zde