Snad není jiného náboženství na světě, které by vyvinulo tak detailní a propracovaný systém rituálů spojených s tokem života svých stoupenců, jako je hinduismus. Hinduistické obřady, které protkávají každé stádium lidského života, se nazývají sanskáry. Tyto očistné rituály dodávají duchovní rozměr zásadním událostem v životě jedince a označují významná stádia jeho života. S každým dalším obřadem, který hinduista podstoupí, získává jeho život na celistvosti podobně jako obraz každým tahem štětce malíře. Již staroindické zákoníky vyčíslují přes padesát rituálů, které provázely člověka od jeho početí až do skonu. Některé z nich upadly do zapomnění, avšak mnohé z nich se provádějí do dnešních dnů.
První z obřadů, který má být proveden neprodleně po narození dítěte, se nazývá džátakarma. Již měsíc před předpokládaným porodem je v domě vyčleněna místnost, ve které budoucí matka přivede svého potomka na svět. Do pokoje, který by měl být situován na jihozápadě domu, je rodička přivedena několik dní před očekávaným dnem. Před vstupem do místnosti uctí předky společně s rodinnými božstvy a při vstupu do místnosti je doprovázená staršími ženami za zvuku zvonků. Místnost by měla být poměrně tmavá, protože se věří, že denní světlo by bylo pro novorozeně příliš ostré. Když přijde její čas, nejstarší člověk v domě rozváže několik uzlů na provázku, čímž symbolicky uvolňuje pouta držící dítě v lůně matky. V momentě narození dítěte je v místnosti zapálen ohýnek, který má rituálně očistit a ochránit matku i novorozeně před démony. Nyní nastává čas, kdy je do místnosti vpuštěn otec dítěte, aby ještě před přestřižením pupeční šňůry provedl džátakarmu.
Džátakarma je jakýmsi uvítáním malého človíčka na tomto světě. Otec při něm šeptá dítěti do ucha magické průpovídky, které mají dítěti zajistit dlouhý a šťastný život. Během obřadu otec smíchá propuštěné máslo ghí s medem a směs vloží dítěti do úst. Indové věří, že tato směs „zaručuje fyzickou krásu, je lahodná, zabraňuje epilepsii, hysterii, nechutenství, bolestem hlavy a horečkám; podporuje také dobrou paměť, intelekt, chuť k jídlu a plodnost“.
Zatímco na venkově se předporodní přípravy i celý obřad provádí tímto tradičním způsobem, moderní hinduisté uskutečňují obřad, pokud vůbec, až desátý den po narození potomka. Na desátý den proto, že porod je rituálně znečišťujícím nejenom pro matku a dítě, ale pro celou rodinu.
Druhým významným rituálem v životě hinduisty je námkarana, při němž dítě dostane jméno. Tato sanskára má být provedena desátý, dvanáctý, stoprvní den nebo přesně jeden rok po narození potomka. Rituál pojmenování může být spojen s obřadem niškramana, uskutečňovaným v čtvrtém měsíci života, kdy je dítě poprvé vyneseno z domu a „ukázáno slunci“. Rodiče se při výběru jména řídí radou astrologa. Ten jim doporučí zpravidla čtyři jména. Zatímco pro chlapce jsou nejčastěji vybírána jména bohů nebo hrdinů z velkých eposů Mahábháraty a Rámájany, dívky jsou pojmenovávány podle kladných vlastností, květin, řek a hvězd.
Annaprášana, v překladu „krmení jídlem“ je dalším z velkých obřadů doprovázejících malého Inda na cestě k dospělosti. V den jeho konání, zpravidla v šestém nebo sedmém měsíci života dítěte, jsou do domácnosti pozvání přátele a příbuzní. Rodina nachystá rituální jídlo, kterým otec krmí dítě, zatímco kněží recituje magické formule. Je to poprvé, co dítě okusí tuhou stravu. Jídlo by mělo být lehko stravitelné, proto matka nejčastěji připraví kaši z rozvařené rýže ochucenou medem, jogurtem a přepuštěným máslem.
Další sanskáru dítě postupuje až v průběhu třetího nebo čtvrtého roku. Čudákarana, jak se obřad prvního stříhání nazývá, harmonizuje tělo dítěte a zároveň symbolizuje ztrátu jeho závislosti na matce. Ostříháním prvních vlásků je potomek symbolicky zbaven toho, co si přinesl z lůna matky a co je považováno za rituálně nečisté, a tím je dán prostor pro nový růst. Vlásky však nejsou ostříhány všechny. Chlapcům ze tří nejvyšších kast, t.j. bráhmanů, kšatrijů a vaišjů, je na temeni hlavy ponechán chumáč vlasů. Neostříhané vlasy mají podle hinduistů chránit místo, kde dochází k propojení tepny s hlavním nervovým spojením a které je považováno za velmi zranitelné. V tomto věku také matka většinou kojence odstaví a ten již na ní není bezprostředně fyzicky závislý; na scénu může nastoupit otec.
Posledním velkým obřadem v dětství a jedním z největších hinduistických sanskár vůbec je upanajana, doslova „zavěšení posvátné šňůry“. Upanajana se může provádět v jedenácti, dvanácti, šestnácti nebo čtyřiadvaceti letech a týká se pouze chlapců ze tří nejvyšších kast. Hinduisty je rituál považován za jakési druhé, rituální zrození, a proto se ti, kteří jím projdou, nazývají dvidža – dvojzrozenci. Obřadem končí mladým chlapcům období bezstarostného dětství a vstupují do období studia. Upanajana je směsí složitých ceremonií, které trvají tři dny za přítomnosti kněžího. Hlavnímu rituálu zavěšení posvátné šňůry předchází oběť sedmi generacím předků, ostříhání chlapce, tak aby mu zůstal na temeni chumáč vlasů, a obřadní koupel. Po těchto úvodních ceremoniích vyvrcholí obřad uvázáním posvátné šňůry. Kněží ji chlapci zavěsí tak, že šňůra vede přes levé rameno a hruď na pravý bok, kde ji sváže. Šňůra se skládá ze tří nití spletených dohromady. Trojice nití symbolizuje různé triády, které existují ve světě – stvoření, zachování a zničení; bdělost, snění a spánek; Brahma, Višnu a Šiva apod. Ten kdo je nositelem posvátné šňůry, měl by nad sebou držet trojitou kontrolu – nad svojí myslí, řečí i tělem. Od momentu zavěšení posvátné šňůry by ji hinduista neměl nikdy sundat.
Indie je zemí mnohých tváří a stovek božstev. Má neuvěřitelnou schopnost absorbovat vše, co přichází zvenčí, a upravit to „k obrazu svému“. To platí o Indii nejen jako o celku, ale dvojnásob na úrovni místních komunit. Tak jak je prakticky nemožné najít dvě restaurace, ve kterých by kuřecí kari chutnalo stejně, tak i tentýž obřad prováděný v různých krajích Indie není nikdy identický. I přesto, že v různých oblastech Indie mohou rituály nabývat rozdílných podob, zůstávají džátakarma, námkaran, annaprášana, čudákarana a upanajana nejdůležitějšími obřady, které hinduistické děti podstupují.