Historie Tbilisi

Tbilisi – staletí pod ochranou pevnosti

Při letmém pohledu na velké, životem pulzující město, jakým je Tbilisi, není asi lepší metody, než podchycení prvního, impresionisticky lehkého a svěžího zážitku, jaký nám skýtá předchozí článek. I v případě gruzínské metropole ale stojí za to, podívat se hlouběji do její historie a přiblížit si některé památky, jež nám tu zanechala.

Několikrát se v tomto čísle zmiňuje přenesení královského sídla z Mcchety do strategicky výhodnějšího Tbilisi, což pochopíme už při první návštěvě. Na rozdíl od Mcchety, vydané v plochém údolí na pospas útočníkům a chráněné, krom vlastních hradeb, jen čtyřmi menšími hrady v okolí, Tbilisi je sevřeno mezi strmými kopci, přímo se nabízejícími k využití pro obranné stavby.

A tak se zde, nad všemi chrámy a paláci, tyčí především pevnost Narikala. Typově nešlo o žádnou novinku. Už na úsvitu dějin v zemi existovaly opevněné osady, ba přímo pevnosti, jako třeba Armazi nedaleko Mcchety. Místní vladaři byli neustále konfrontováni s nutností zabezpečovat přístupové cesty do země a horské průsmyky. A tak i v Gruzii vznikaly pevnosti a hrady různé dispozice i vzhledu, opevňovány byly i kláštery. Narikala však předstihuje všechny svou velikostí. Byla založena ve 4. stol., v 7. stol. za Umajjovců výrazně rozšířena a po dlouhá staletí považována za nedobytnou, jak naznačovalo i její původní jméno Šurisciche, tedy cosi jako „hrad vzdoru“. Její nedobytnost, jak historie ukázala, byla dost iluzorní, přesto patřila k nejdůležitějším hradům v zemi, neboť střežila nejen hlavní město, ale rovněž soutěsku, jíž procházely obchodní cesty z Evropy do Indie a z Íránu na Kavkaz a dále na sever.

Tbilisi - Stará čtvrť Abanotubani s proslulými lázněmi se sirnou vodou
Stará čtvrť Abanotubani je po staletí proslulá lázněmi se sirnou vodou. Vlevo komplex Lázní krále Erekla, vpravo vzadu nádherný vstup do lázní Chreli Abano

Pevnost se skládá ze dvou částí opevněných mohutnými hradbami: z vlastní citadely na vrcholu nepřístupného skaliska a z dolní části, jejíž hradby sestupují až k řece a která byla během staletí mnohokrát upravována a vylepšována. Sloužila však nejen jako vojenské zařízení. V jedné (dosud dochované) věži si Arabové už v 6. stol. zřídili astronomickou observatoř, která se používala až do 14. stol., jiná (tzv. Istanbulská) věž sloužila jako vězení. Za ruské správy, v roce 1827, zde však došlo k výbuchu skladiště střeliva, jenž pevnost proměnil v neobyvatelnou zříceninu, dnes oblíbenou turisty, ale také místními snoubenci, kteří se rádi dávají oddat v pevnostním kostele, obnoveném v roce 1997.

Turisté vyrážejí do pevnosti, kam jezdí i lanovka, mimo jiné i kvůli nádhernému výhledu na historické centrum Tbilisi, které se nám odsud nabízí jako na dlani. V množství památek se nedají přehlédnout ani ty z islámského období.

Patří k nim staré lázně, zřízené za perské vlády při horkých sirných pramenech a do dnešní podoby upravené v 17. stol. Právě termálním pramenům vděčí Tbilisi za své jméno (tpili znamená gruzínsky „teplý“). Seskupení drobných, mírně pod úroveň terénu zahloubených stavbiček s kupolemi (a takových komplexů je zde několik) je typickou ukázkou středověkých lázní, známých obvykle pod tureckým označením hamam a určených k hygienickým potřebám obyvatel, v režimu dní určených zvlášť pro muže a pro ženy. Lázně jsou dodnes v provozu a svého času si pobyt v nich pochvalovali i Puškin nebo Tolstoj. Význam zařízení zdůrazňuje i pestrobarevnými obkladačkami vyzdobený íván, mohutný lomený oblouk v průčelí hlavní stavby (podobně jako u středověkých mešit, medres a jiných významných budov v Persii, odkud se pak tento architektonický prvek rozšířil do dalších islámských zemí).

Tbilisi - ikona v interiéru katedrály Cminda Sameba
Ikona v interiéru katedrály Cminda Sameba

A pak jsou zde samozřejmě gruzínské pravoslavné chrámy. I Tbilisi se může pochlubit památkami z nejstarších dob křesťanství nebo alespoň takovými, které do oněch dávných dob kladou svůj původ. Stále stojí (a slouží) důstojně omšelá bazilika Ančischati nad pravým břehem Kury, postavená v letech 522–534, která je skvělou ukázkou počátečního stadia chrámů s trojlodní bazilikální dispozicí (bez kupole a bez věže), nebo nedaleká katedrála Sioni s nápadně vysokým tamburem kupole. Původní chrám z 6.–7. stol. zničili Arabové a obnovil král David IV. Stavitel o pět století později…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gruzie

Tbilisi

Historie Tbilisi