Hrad Bran
Nádherně zachovalý středověký hrad, který střeží hranici mezi Sedmihradskem a Valašskem, leží v malebném průsmyku Rucăr-Bran mezi karpatskými pohořími Bucegi a Piatra Craiului. Ve 20. stol. začal být spojován s postavou upírského hraběte Draculy, protože odpovídá popisu ze stejnojmenného románu Brama Stokera.
Díky této legendě patří Bran k nejoblíbenějším rumunským památkám a ročně ho navštíví kolem 800 000 návštěvníků z celého světa, kteří si odtamtud mohou odvézt suvenýr s upířím motivem. Ty zde vedle tradičních lidových výrobků tvoří velkou část sortimentu. Hradní průvodci ještě dodají, že za Ceaușesca zde pro navození tajemné atmosféry turisty strašili, ale poté, co jeden z nich dostal z leknutí infarkt, tato praxe skončila.
Dějiny hradu Bran se píší už od roku 1211, kdy oblast zvanou Țara Bârsei získal od uherského krále Ondřeje II. jeden z německých křižáckých řádů a vystavěl zde pevnost. Křižáci zde vydrželi pouhých 15 let, ale v roce 1377 udělil uherský král Ludvík I. Veliký blízkému, tehdy saskému obchodnímu městu Brašov (německy Kronstadt) privilegium postavit hrad, který také během 10 let opravdu vznikl. Sloužil jako celnice a obranná pevnost východních hranic Sedmihradska. S narůstajícím tureckým nebezpečím jeho vojenský význam stoupal a velitel hradu byl zároveň místodržícím Sedmihradska.
Skutečný historický kníže Vlad III. Țepeș několikrát kolem hradu projížděl, když si jel vyřizovat účty se znepřátelenými saskými městy Brašovem a Sibiní. Jeho dvůr tehdy sídlil v pevnosti Târgoviște a občas kníže pobýval také v dodnes obtížně přístupné tvrzi Poenari. Sasové mu tato tažení, při kterých krutě likvidoval své nepřátele, nikdy neodpustili a prostřednictvím jejich zpráv a kronik se pověst o krvelačném valašském panovníkovi rozšířila po celé Evropě. Na Branu Vlad III. zřejmě pobýval pouze několik týdnů, když byl zajat vojsky uherského krále Matyáše Korvína a následně dlouhá léta vězněn v Budě a na Visegrádu.
Později se správa hradu postupně vrátila od krále k měšťanům. Ti si nejprve hrad od krále pronajali, posléze ho odkoupili a v 17. stol. důkladně opravili. V 19. stol. se hranice mezi Valašskem a Sedmihradskem posunula hlouběji do hor a hrad plnil pouze správní funkci, ve druhé polovině 19. stol. tam sídlila správa místních lesů a dřevaři. V roce 1918 se Sedmihradsko stává součástí Rumunského království a obyvatelé Brašova hrad darovali oblíbené královně Marii, manželce krále Ferdinanda. Maria si
hrad oblíbila a rozhodla se, že ho upraví na letní sídlo. Královský architekt Karel Zdeněk Líman Bran zrekonstruoval a rozšířil, kolem hradu vznikl anglický park se dvěma jezírky a čajovým domkem. Královna panství v závěti odkázala své oblíbené dceři, arcivévodkyni Ileaně.
Po nuceném odchodu královské rodiny do exilu přeměnil nový režim hrad na muzeum. Na přelomu 80. a 90. let 20. stol. prošel Bran důkladnou rekonstrukcí. Teprve v roce 2009 se hrad plně vrátil do rukou dědiců princezny Ileany – jejím dětem arcivévodovi Dominicovi a arcivévodkyním Marii Magdaleně a Elisabetě, která téhož roku zemřela. Noví majitelé nabídli hrad téměř obratem k prodeji, ale zatím nenašli zájemce, který by byl ochoten zaplatit částku blížící se sto milionům dolarů a zároveň ponechat Bran otevřený pro návštěvníky.
Turisté si v současnosti památku procházejí samostatně, ostatně v nevelkých hradních místnostech či na úzkých schodištích by se větší skupiny tísnily a stěží se tam vůbec vešly. Díky svým rozměrům však hrad, včetně vnitřního dvora se studní, působí velmi intimně a útulně. V interiéru se nacházejí obrazy a původní nábytek, který tam zanechali členové královské rodiny. Expozice připomíná také historii hradu, jeho majitele, především ty ve 20. stol. Svůj prostor zde našly i místní lidové pověry o nečistých duších a upírech, kterým po staletí věřili lidé v okolních vesnicích.
Z horní terasy je vidět původní hranice mezi Valašskem a Sedmihradskem, která se táhla kolem hradu, a zbytky celnice. Za jasných dní je odtud také nádherný výhled na nedaleké pohoří Piatra Craiului…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rumunsko