Africké pláně jsou proslaveny nesčetnými stády kopytníků, kteří táhnou v nekonečných řadách pod žhnoucím tropickým sluncem a hledají každé stéblo a každý lísteček, který by bylo možné sežrat. Jihoamerické pralesy jsou zase známe pestrobarevnou směsicí mnoha druhů věčně hladového hmyzu, který nepohrdne čímkoliv zeleným, co se jen trochu hodí k snědku. A tak jsou stromy i keře afrických savan i amerických pralesů v neustálém ohrožení, že budou jejich listy sežrány a květy spaseny; že navždy zmizí v nenasytných útrobách býložravců. Rostliny jsou však vynalézavé, stejně tak, jako jsou vynalézaví i jejich býložraví „predátoři“, a tak se mezi kořistí a lovcem odehrávají nikdy nekončící závody ve zbrojení. A vynalézavost jako by snad ani neznala hranic. Nestačí-li rostlina na odstrašení a zahnání svých nepřátel sama, najme si na tyto služby ochranku, jakousi vlastní tělesnou stráž.
Stromy akácie, česky někdy nazývané kapinice, se před velkými býložravci chrání především ostrými a dlouhými trny. Tato ochrana je však mnohdy nedostatečná, a tak některé druhy v Africe (například Acacia drepanolobium) a v Jižní Americe vytvářejí speciální a velmi neobvyklé trny. Jejich spodní část je nápadně rozšířena a jakoby nafouklá. Tyto zduřeniny dosahují až velikosti švestky. A v nich jsou útulky pro specializované druhy mravenců – strážců akácií. Do zvětšené základny trnu si mravenci prokoušou vstupní otvor a vyžerou měkkou dužinu. Vnitřní prostor se záhy přemění v chovné komůrky pro mravenčí larvy chráněné silnými stěnami zduřelého trnu. Protože trny akácií vyrůstají v párech, vzniklé mravenčí ubikace jsou někdy pro svůj vzhled označovány jako „býčí rohy“. Vítr, který vniká vstupními otvory do dutých vnitřků trnů, vydává tiché hvízdavé zvuky, a proto domorodci někdy tyto akácie nazývají „hvízdavé trní“.
Každý ztlustlý trn se tak stává ideálním domovem miniaturní kolonie mravenců. A nejen to. Rostliny poskytují svým mravencům nejenom byt, ale i stravu. U báze zpeřených listů jsou takzvaná nektária, která vylučují drobné kapičky cukrové tekutiny. Dělnicím mravenců pak stačí vyběhnout z bezpečí domova jen na pár centimetrů a již se mohou napít sladké šťávy. Ovšem mimo kaloricky výživnou potravu obsahující cukry, potřebují mravenci ke své výživě i bílkoviny. A tak pro ně akácie připravují i další speciální pokrm, takzvaná Beltova tělíska – drobné výživné kuličky na koncích lístečků, které mravenci snadno odtrhávají a nosí si je do svých domečků.
Akácie se tedy své nájemníky příkladně starají. Ale co z toho vlastně mají? Tito drobní mravenci totiž patří k těm nejagresivnějším a nejzuřivějším druhům na světě. Stačí jen pouhá přítomnost jakéhokoliv většího zvířete v okolí rostliny, nebo jen nepatrný dotek, který zatřese větvemi akácie, a její soukromá armáda je hned na nohou. Z nitra všech hnízd vyvře jako na povel zuřivá masa obránců a bez okolků zaútočí na případného narušitele. Během okamžiku jsou poštípány nejcitlivější partie tlamy zvířete, které by se pokusilo utrhnout byť jen jediný šťavnatý lísteček akácie. A uchráněn nezůstane ani čenich zvědavce. Nutno přiznat, že bodygardi se ve svém řemesle vyznají. Mnohdy na nebohou antilopu, ale i neopatrného turistu naskáčou ještě dřív, než se k rostlině bezprostředně přiblíží. Nemilosrdně prokousnou kůži nebo sliznici silnými kusadly, a pak ještě ránu postříkají kyselinou mravenčí. Palčivá bolest je tak intenzivní, že si napříště každý raději nechá zajít chuť.
Stejně tak jsou mravenci bojovní i při likvidaci nepřátel ze světa hmyzu. Žádná ploštice, mšice, mandelinka, křís ani housenka nemá šanci rostlině ublížit. Její nájemníci budou bránit svůj strom až do posledního dechu. A nejen to. Mravenci dokonce plní i úlohu zahradníka. V bezprostředním okolí své akácie pečlivě likvidují všechny semenáčky ostatních stromů a keřů, které by snad mohly vyrůst a v budoucnu ubírat jejich zelenému domu světlo a vláhu.
Vzájemné soužití akácií a mravenců zašlo tak daleko, že jeden bez druhého vlastně nemohou ani žít. Rostliny násilně zbavené mravenců živoří, podléhají zkáze a záhy jsou ze svých pozic vytlačeny ostatními druhy. Mravenci pak bez své rostliny vůbec nejsou schopni založit nové kolonie.
A tak hvízdající býčí rohy na afrických pláních nebo obdobné útvary v pralesech Nového světa přestavují jednu z nejdokonalejších ukázek vzájemného soužití rostlin a živočichů.