Rozhodl jsem se vidět mumie. Ne těch pár faraónů z 18. dynastie za vitrínou v Káhirském muzeu, ale v místech, kde jich ještě dnes odpočívají tisíce. Vzhledem k tomu, že umění mumifikace bylo starověkými Egypťany dovedeno téměř k dokonalosti, nepodlehly zdaleka všechny přírodním procesům rozkladu a přečkaly tisíciletí. Podstatnou část nalezených těl však zničili sami lidé.
„Je mnoho inckých stezek, ale jen jedna Stezka Inků.“ Kdo touto cestou prošel, ví proč. Peru je protkáno stovkami starých inckých cest. Vinou se údolími podél řek, rozvážně stoupají do mírných svahů, plahočí se po strmých srázech přísných Kordiller. Objevují se na nejnepředstavitelnějších místech a jejich sebevědomě pevné krajnice a elegantní schodiště jsou jako výsměch rozmařilému terénu. Nezastavují se dokonce ani před neprostupnou skálou a klidně pokračují vpřed tmavými chřtány tunelů. Síť cest čítající na 30 000 km umožňovala Inkům správu jejich rozsáhlého impéria, rychlé kurýrní služby přesuny vojsk i přepravu zboží.
Hlavní město „silikonového ostrova“ leží na severním okraji Tchaj-wanu, v deštivém údolí řeky Tam-šuej. Má za sebou krátkou, ale oslnivou historii. Ještě v 19. století stála v onom údolí, mezi terasovitými rýžovými poli, tři nevelká města. Tchaj-pej, založená počátkem 18. století, byla z nich největší. Za japonské okupace (1895—1945) byla tato města spojena a Tchaj-pej prohlášena za hlavní město Tchaj-wanu už roku 1895.
V malajském nebo indonéském jazyce orangutana nazývají „divoká bytost“ nebo „lesní muž“. Tento lidoop, jeden z našich nejbližších příbuzných, je na rozdíl od goril a šimpanzů mnohem lépe přizpůsoben k životu v pralesích jihovýchodní Asie. Jeho dlouhé, neobyčejně silné ruce usnadňují šplhání v korunách pralesních velikánů, dlouhé rezavé chlupy chrání před častými dešti. Orangutani jsou velmi inteligentní a učenliví tvorové. Dokážou využívat různé nástroje, například větve, a to jak k zahnání případných nepřátel, tak i jako deštníku s velkými listy.
Ve středověku bylo portugalské pobřeží pro obyvatele střední Evropy skutečným koncem světa. Dál už byl jen neznámý nebezpečný oceán, plný strašidelných příšer. Tato výspa evropského kontinentu byla prosycena atmosférou tajemna, která se v jejích nejodlehlejších krajích udržela dodnes.
Jamy – Batáty – Maniok. Jamy – Batáty – Maniok. V uších mi stále zní ona trojice exotických a záhadných slov, jež jsem se učíval, když mě čekalo zkoušení ze zeměpisu. A později přibývaly další a další tajemné, dálkou vonící názvy. Ebenoví otroci nakládali jutové pytle a zarostlí námořníci napínali sisalová lana. Objevitelé a cestovatelé nakažení malárií hledali v mých knihách chinovník, poslední záchranu před jistou smrtí. Tyto a mnohé další rostliny byly pro mne jen záhadnými slovy. Na to, jak vypadají, nebo dokonce jak chutnají, jsem si musel ještě počkat.
Pouhých čtyřicet kilometrů na východ od Vídně a asi patnáct kilometrů od Bratislavy se v obcích Bad Deutsch-Altenburg a Petronell můžeme seznámit s antickou minulostí dnešního Rakouska. Archeologický výzkum, prováděný v těchto místech již od konce 19. století, odkryl rozsáhlé pozůstatky významného keltského a později římského sídla nazývaného Carnuntum. Pro milovníky historie je zde zpřístupněn pozoruhodný archeologický areál pod širým nebem, největší svého druhu v Rakousku.
Geologická lokalita Moeraki Boulders u rybářské vesnice Moeraki je zajímavým zpestřením cesty mezi novozélandskými městy Christchurch a Dunedinu. Místo je turisty poměrně dost navštěvované. Po krátkém sestupu na pláž se před vámi objeví několik téměř dokonale pravidelných kamenných koulí o průměru od jednoho do dvou a půl metru.
Ještě v polovině 19. století znali úzké a nebezpečné cestičky v horské oblasti na pomezí Švýcarska a Itálie jen myslivci a dřevorubci. Když se pak výšlapy do hor, inspirované horolezeckými prvovýstupy na alpské štíty, staly módní záležitostí, za krásami horské přírody se vydávalo stále více turistů. Jejich zájmu využil lékař z Mendrisia, Carlo Pasta, který pod vrcholem Monte Generoso postavil hotel Bellavista, díky němuž mohli návštěvníci strávit v horách více dnů.
Africké pláně jsou proslaveny nesčetnými stády kopytníků, kteří táhnou v nekonečných řadách pod žhnoucím tropickým sluncem a hledají každé stéblo a každý lísteček, který by bylo možné sežrat. Jihoamerické pralesy jsou zase známe pestrobarevnou směsicí mnoha druhů věčně hladového hmyzu, který nepohrdne čímkoliv zeleným, co se jen trochu hodí k snědku. A tak jsou stromy i keře afrických savan i amerických pralesů v neustálém ohrožení, že budou jejich listy sežrány a květy spaseny; že navždy zmizí v nenasytných útrobách býložravců. Rostliny jsou však vynalézavé, stejně tak, jako jsou vynalézaví i jejich býložraví „predátoři“, a tak se mezi kořistí a lovcem odehrávají nikdy nekončící závody ve zbrojení.
Na jihozápadě ostrova Mauritius leží poklidná vesnička Chamarel, která byla pojmenována podle původního majitele Charlese de Chazal de Chamarel. Nedaleké soukromé pozemky jsou vyhledávány snad všemi návštěvníky ostrova. Jsou zde totiž hned dvě přírodní zvláštnosti. Jednak to je největší vodopád na ostrově, jehož voda padá z výšky asi sto metrů, jednak zvlněný terén bez vegetace, ležící nedaleko od vyhlídky na vodopád, který…
Dnes ještě vidím ji, tu labuť královskou, jež pluje na vodách lásky mé a zorničky jí rozšiřuje žár, s nímž mne objímá. Když svítá, je to naopak: jako by nechtěla mne vidět, studem klopí zrak.
Odlehlé Aleutské ostrovy tvoří nádherný, jakoby korálový náhrdelník, který se velkým obloukem táhne mezi americkou Aljaškou a ruskou Kamčatkou. Ostrovy samy jsou předělem mezi severním Pacifikem, ohřívaným teplým mořským proudem Kurošio, a ledovým Beringovým mořem. Právě proto mají snad nejhorší mořské počasí na světě – stálé mlhy, časté bouře a silné větry. Navíc jsou částí pacifického ‘ohnivého kruhu’ činných sopek, které lemují celý Pacifik. Ostrovy jsou vlastně vrcholy mořských sopek, a tak jsou lávové výbuchy a zemětřesení na souostroví poměrně časté. Kouřící i vyhaslé vulkány, horké prameny, lávová pole i černý vulkanický písek na pobřeží jsou na ostrovech běžnými jevy.
