Ještě v polovině 19. století znali úzké a nebezpečné cestičky v horské oblasti na pomezí Švýcarska a Itálie jen myslivci a dřevorubci. Když se pak výšlapy do hor, inspirované horolezeckými prvovýstupy na alpské štíty, staly módní záležitostí, za krásami horské přírody se vydávalo stále více turistů. Jejich zájmu využil lékař z Mendrisia, Carlo Pasta, který pod vrcholem Monte Generoso postavil hotel Bellavista, díky němuž mohli návštěvníci strávit v horách více dnů.
Za nejhezčím panoramatem celého kantonu Ticino, s výhledy na oblast jezer, na Lombardskou planinu, na Apeniny i alpský hřbet, a to od Eigeru po Matterhorn a od Jungfrau po Monte Rosu, se ale museli turisti dostat pěšky nebo na hřbetě mul. V hlavách podnikatelů se proto zrodil nápad zpřístupnit cestu na vrchol po kolejích. S prvním projektem zubačky z Mendrisia na Vettu, tedy těsně pod vrchol, přišla mezinárodní společnost v roce 1874. Z technických a finančních důvodů k jeho realizaci ale nedošlo. Pak se do hry opět vložil lékař Carlo Pasta se svými přáteli. S finanční podporou bank založili švýcarskou akciovou společnost Monte Generoso, která v roce 1886 získala koncesi na stavbu dráhy z Capolaga na Monte Generoso. Brzy nato začaly stavební práce a přes protesty odpůrců kácení lesa a přerušování lesních cest byla železnice v roce 1890 uvedena do provozu. Dobové zprávy líčí, jak do Capolaga, na břehu jezera Lugano, kde byla vybudována dolní stanice ozubené železnice, připluly z Lugana, na palubě parníku Milano, stovky pozvaných hostí. Hned v prvním roce dráha přepravila úctyhodný počet 19 000 cestujících.
Mezi lety 1914 až 1941 železnici vlastnila italská společnost a do švýcarských rukou se dráha vrátila až v roce 1941, kdy byla po opravách znovu uvedena do provozu. Počty cestujících stoupaly, železnice vešla ve známost po celém Švýcarsku a po válce proslula i v zahraničí. V dalších letech došlo k modernizaci zařízení, kdy dieselové lokomotivy nahradily původní parní stroje a zrychlily provoz. Na počátku 80. let byla trať elektrifikována, aby se snížil negativní vliv na přírodní prostředí.
Dnes zajišťují dopravu moderní elektrické soupravy, každá pro 120 cestujících. Modročervené vozy svým vzhledem připomínají tramvaje. Trasu z Capolaga v nadmořské výšce 274 m přes stanice San Nicolao a Bellavista do vrcholové Vetty překonají za 40 minut. Na své si ale přijdou i milovníci romantické páry, kteří si mohou cestu pod vrchol vychutnat v otevřeném voze tlačeném původní dýchavičnou parní lokomotivou. Ta však vyjíždí na trať jen příležitostně nebo na zvláštní objednávku, což platí také o starém dieselovém vlaku z 50. let minulého století.
Monte Generoso, ležící na hranici mezi Švýcarskem a Itálií, je krasový masiv s bohatstvím vnějších skalních útvarů a rozsáhlou sítí jeskyní, které jsou rájem speleologů. Našli v nich řadu dokladů o životě v prehistorické době. Jedním z nejvýznamnějších vědeckých nálezů byly medvědí kosti staré 20 000 let, které nyní uchovává Přírodovědné muzeum v Luganu. Některé částí jeskynních systémů ale dosud ani nebyly prozkoumány. V krajině se vyskytuje mnoho vzácných druhů živočichů a rostlin, z nichž některé jsou endemity, nenacházející se nikde jinde ve Švýcarsku.
Na Monte Generoso stojí největší astronomická observatoř ve Švýcarsku, jejíž teleskop s ohniskovou vzdáleností 5 metrů má průměr 61 cm. Do provozu byla uvedena v roce 1996 a k pozorováním je otevřena i laickým návštěvníkům. Představu o poměrných vzdálenostech ve vesmíru si mohou turisté udělat na stezce vedoucí podél státní hranice. Jednotlivé tabule s popisem planet jsou rozmístěny v měřítku 1 : 10 miliardám, takže jsou vměstnány do vzdálenosti 600 metrů.
Monte Generoso nabízí možnosti turistických cest i terény pro zkušené horolezce, stezky pro horská kola, přírodní startovací rampy pro paragliding i stanoviště pro pozorování ptactva. O přírodních zajímavostech kraje se turisté mnohé dozvědí na stezce s 12 informačními tabulemi, která spojuje železniční stanice Bellavista a Vetta.