Amsterdamci
Město protkané vodními kanály vás neohromí velkolepými bulváry ani impozantními stavbami. Jeho krása se skrývá v drobných detailech a objevit ji můžete mezi křivolakými domy, v rozmanitých tvarech štítů, oken, dveří i domovních znamení, na tržištích a v tradičních hospůdkách. Jací jsou obyvatelé města, kteří tady žijí, pracují, baví se a denně se mísí s davy turistů?
Prvními Amsterdamci byli rybáři, kteří osídlili nehostinné mokřady podél řeky Amstelu a vyráželi odtud na moře i do vnitrozemí. Později se k rybaření přidaly obchodní cesty do dalekých zemí a město se zaplnilo námořníky a obchodníky. Námořnická povaha je svobodomyslná, drsná a nestálá. Obchodníci bývají flexibilní, tvrdí a vypočítaví. K tomu přimícháme neustálý boj s mořem i sychravým počasím a velmi přísnou kalvinistickou víru a máme pravého Amsterdamce před sebou. Pravděpodobně to bude vysoký, moodrooký, blonďatý volnomyšlenkář, který miluje cestování a je velmi praktický a šetrný. Splést se nemůžete, ani když si představíte židovského obchodníka, francouzského filozofa nebo čilého Indonésana. Amsterdam totiž odjakživa přijímal přistěhovalce a uprchlíky z celého světa. V tomhle městě nebylo nikdy důležité, jakého jste náboženského vyznání, sexuální orientace nebo jaké máte názory. Dnes zde žije na 180 národností a přistěhovalci tvoří více než polovinu populace. Nejpočetnějšími menšinami jsou Maročané, Surinamci, Turci a Indonésané. Multikulturalita na půdorysu omezeného prostoru funguje hlavně díky proslulé holandské toleranci – aktuálně zhruba 840 000 obyvatel města žije na 165 km2 souše (celková rozloha města včetně kanálů a dalších vodních ploch je necelých 220 km2), což představuje dvojnásobně vyšší hustotu obyvatel než v Praze. Abyste tady dokázali žít, musíte být velmi otevření a respektovat rozdílné lidské povahy, kulturu i náboženství.
Povahu místních lidí formovala i kalvinistická víra, která ve spojení s drsným podnebím přispěla k jejich dalším typickým rysům hned po toleranci, kterými jsou šetrnost a praktičnost. Pravý Amsterdamec nikdy neutratí své peníze za něco neužitečného a zbytečného. Jídlo, oblečení, vybavení domu – nic z toho není pro místní nijak důležité. Přípravě jídla věnují maximálně 30 minut, domácnosti mají vybaveny ve strohém severském stylu a vzhledem k téměř neustálému větru a častému dešti je hlavní součástí jejich garderoby kvalitní pršiplášť. Ženy se většinou nemalují a blonďaté vlasy nosí nejčastěji stažené do pevného culíku, který ani ten nejsilnější vichr nerozfouká. Do čeho však zdejší lidé investují, a to i několikrát ročně, je cestování. Vyrážejí se svými karavany nebo jen s batohem a levnou letenkou v kapse do celého světa. Tohle město postavené na písku vám nedovolí zapustit kořeny a duše zdejších lidí je nestálá jako holandské počasí. Potřebu cestovat a poznávat jiné kraje mají pod kůží a bez výprav za neznámem snad ani nemůžou být šťastní.
Po celém Nizozemsku je proslavena jakási neomalenost obyvatel Amsterdamu. Rčení „co na srdci, to na jazyku“ tady platí stoprocentně. Bez jakýchkoliv okolků se bezprostředně dozvíte, že váš nový účes je příšerný nebo že jste právě řekli pořádnou hloupost. Nebo že vše za hranicemi města je jedna velká vesnice obydlená jen farmáři. Na tuhle přímočarost si časem musíte zvyknout. Alespoň víte, na čem jste, a stačí si nebrat tyhle poznámky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Amsterdam