Na rozdíl od obyvatel jiných evropských měst je za Madriďana považován kdokoliv, kdo žije v autonomní oblasti Madrid. ať v podhůří Sierry de Guadarrama nebo v satelitním městě Móstoles s 200 000 obyvateli, které zakrátko vyplní osmnáctikilometrovou vzdálenost od hlavního města a splyne s ním. Nikdo tu nové osadníky madridské metropole neuráží pohrdlivým výrazem „naplavenina“, ba naopak. Sami místní říkají, že Madriďanem je ten, kdo tu žije a chodí si večer co večer užít do tapas baru, bez ohledu na rasu a původ.
Zeptáte-li se Španělů, kteří nežijí v Madridu, jací jsou Madriďané, řeknou o nich, že jsou chulos (čti: čulos). Lépe řečeno chulapos v případě mužů a chulapas v případě žen. Volně přeloženo to znamená frajírek či fešák nebo frajerka či fešanda. Takový český, vlastně madridský furiant. Tuto charakteristiku si Madriďané vysloužili v 19. stol., kdy se přece jen tak trochu frajersky vytahovali na prosté vesničany a okázale jim svoje výsady a lepší postavení dokazovali tím, že se švihácky oblékali, aby jim vytřeli zrak. Dnešní chulapos a chulapas zaplavují Madrid především na svátky patrona Madridu, svatého Isidora. Kolem 15. května se objeví v ulicích Madridu dámy všech věkových kategorií korzující v puntíčkovaných šatech ke kotníkům, s volánky, hedvábnou mantilou s třásněmi a bílým šátkem a karafiátem ve vlasech. A vedle nich muži dmoucí se pýchou v přiléhavých černých kalhotách, bílé košili a černé vestičce, černé či kostkované čepici, s bílým šátkem kolem krku a karafiátem v klopě. Opravdoví fešáci, a také opravdoví grandi. Po anglicku bychom řekli gentlemani.
Ptáte se, co z těch dřívějších chulapos a chulapas do dnešní doby přežilo? Madriďan se rád předvádí a ukazuje. Potrpí si na dobré oblečení, dobré jídlo a hlavně na tradice. Ale pozor. Chulo znamená i „šibal, vtipálek“. Proto si Madriďané rádi zavtipkují. Tvrdí například, že je naprostý omyl se domnívat, že jejich město nemá žádné pláže. Vždyť přece na plážích v Benidormu či v Torrevieja jsou převážně oni. Chulo znamená také „hezký“ a každý pravý Madriďan či Madriďanka jsou přesvědčeni, že jsou krasavci, a nikdo jim to nevymluví.
Jak se Madriďanům v jejich městě žije? Rychle a hekticky. Podle nedávné studie je Madrid třetí město světa, kde se chodí nejrychleji. Jeho obyvatele nezastaví ani vedrem sálající ulice v parném létě, ani siesta. Žít ve více jak tří milionovém Madridu není hračka. Ale Madriďané i přesto říkají, že jejich město je chulo, krásné. Jen je třeba tu krásu objevit. Madriďané si cení hlavně široké nabídky pracovních příležitostí, služeb, kultury a možností vzdělání. Tyto přednosti přehluší i noční hluk, který je znásoben odvážením odpadků ve dvě v noci. Madrid má druhou největší hustotu obyvatel na kilometr čtvereční ze všech evropských měst, hned za Berlínem, a v tomto stavu „tělo na tělo, hlava na hlavě“ si nadmíru libuje. Životní prostor, tedy ten fyzický, je tu pro chudáka Madriďana neuvěřitelně malý. A co teprve v barech. Nicméně, a to je zvláštní, i přes tu tlačenici zde zůstává prostor k volnomyšlenkářství a neuťápnutému bohémství. I tyto vlastnosti patří do pojmu chulo.
Madridské metro je spíše pro cizince. Pravému Madriďanovi se totiž líbí řídit auto, i když to znamená stát nekonečné fronty v zácpě. Podle ostatních Španělů to byli právě Madriďané, kteří údajně vymysleli klaksony, aby se mohli pohnout v koloně aut z místa. A ta pestrost nadávek! Kam se hrabe český řidič.
Všichni Madriďané nejsou stejní. Svoji roli hraje i čtvrť, v které kdo žije. La Latina, Carabanchel, Chamberí, Salamanca… jak krásně to zní. Zatímco ta první je nejstarší čtvrtí, s bary a bohémským životem do noci, v Salamance nazvané podle jejího mecenáše markýze Josého de Salamanca objevíte výstavní rezidenční čtvrť, kde žijí hrdí castizos, praví obyvatelé dřívější Kastilie. A co dnešní mladí Madriďané? Těm spekulační boom s byty a pozemky nadělil dlouhé soužití s rodiči. Více než 69 % mladých do třiceti let se chtě nechtě musí držet rodinného hnízda. Ještě v roce 2006 to bylo pouhých 27 %, ale krize se projevila i tímto způsobem. A to přesto, že některá sdružení bytových jednotek pronajímají mladým lidem do 35 let byty se slevou.
Z Madridu přímo do nebe, říkají Madriďané a mají na mysli průzračné nebe, které i přes automobilový smog zůstává čiré. Být španělem je čest, být Madriďanem je titul, říkají o sobě. Tvrdí se, že Madriďané mají za každé situace a počasí čerstvé ryby, i přesto, že nemají přístup k moři. Ale tahle výsada není nejlevnější. I v tom je znát madridské furianství. I kdyby na vodu a chleba nebylo, ryby a mariscos budou vždycky. A jestli vám to všechno připadá přitažené za vlasy, zajděte se podívat do secesní tržnice San Miguel, kterou zakoupilo a opravilo sdružení nadšených farmářů. Projděte se mezi krámky a pokochejte se všemi těmi čerstvými dary přírody. A pak se přidejte k místním a staňte se na chvíli madrileños. Dejte si sklenku vína a pár tapas, a užívejte života. Až skončíte, budete přesně vědět, jací jsou chulapos y chulapas!
Další články z vydání o Madridu zde