Každá dovolená je spojena také s chuťovými zážitky. Ochutnávání místních lahůdek pevného či kapalného skupenství umožní poznat další rozměr navštívené země, ale je tak trochu sobecké – člověk o něm může jenom vyprávět. Existují však i speciality, které se dají přivézt jako vítaný suvenýr. V případě Gran Canarie jde především o rumy, sýry a cukrářské dobroty.
Rum pro krále
Když Španělé dobyli Kanárské ostrovy, začali na nich ve velkém pěstovat cukrovou třtinu. Odtud dovezl také Kryštof Kolumbus první třtinu do Karibiku a Střední Ameriky. Paradoxně tím byl nad budoucností zdejšího třtinového hospodářství vynesen neodvratný ortel. Právě levné masové středoamerické produkci nedokázalo konkurovat a už během 16. stol. se s pěstováním třtiny přestávalo. Postupně ji v pozici hlavní ostrovní plodiny vystřídaly vinná réva, v některých polohách do jisté míry opuncie s chovem nopálovce, banány, rajčata a nejnověji řezané květiny. Jedna připomínka tradičního využití cukrové třtiny ale zůstala – Destilerías Arehucas v Arucas je jedinou výrobnou rumu na celém souostroví.
Závod byl založen v roce 1884 pod názvem La Fábrica de San Pedro. Místní o něm pořád mluví jako o „Továrně“, byť už od roku 1965 nese současné pojmenování. Dodnes je to rodinný, stoprocentně kanárský podnik. V době jeho vzniku se cukrová třtina na Gran Canarii v určitém množství stále pěstovala. Dnes tu ale zůstalo jediné pole, a tak se veškerá třtina dováží, konkrétně z Jihoafrické republiky. Množství to není malé, na výrobu jednoho litru rumu je třeba asi 16 kg třtiny. Ve sklepích podniku se při tom nachází kolem dvou milionů litrů rumu od jednoho do třiceti let stáří v 6000 sudech z amerického dubu o objemu 200 nebo 400 l. V ukázkové části sklepů, kterou návštěvníci procházejí při organizované prohlídce podniku, jsou soustředěny rarity – sudy podepsané slavnými osobnostmi, jež v minulosti závod navštívily. Nechybí tu podpisy španělské královské rodiny, Plácida Dominga, Julia Iglesiase či Alfreda Krause, ale spektrum hostů se neomezuje zdaleka jen na Španěly. A tak jsou tu i autogramy Johanna Cruyffa, Anatolije Karpova, Toma Jonese či Eugena Cernana, amerického astronauta českého původu, který zatím jako poslední člověk stanul v prosinci 1972 na Měsíci. Některé sudy pak nejsou jenom podepsány, ale rovnou vymalovány, například Albertem Manriquem. Jestliže jsme zmínili královské podpisy, sluší se dodat, že firma je už od roku 1892 královským dvorním dodavatelem rumu pro španělský královský dvůr.
Na konci prohlídky následuje ochutnávka a možnost seznámit se s veškerou místní produkcí, která kromě rumů zahrnuje také různé likéry. Rumovou klasiku představují světlý a zlatý rum, následovány rumy stařenými – sedmiletým, dvanáctiletým a hvězdou jménem Captain Kidd, což je rum dvacetiletý. Zdejší specialitou je ron miel neboli medový rum. Jde o směs světlého a sedmiletého rumu s medem, pocházejícím samozřejmě také z Gran Canarie. Vyrábí se ve dvou značkách, Guanche obsahuje medu více, Doramas méně, v obou případech jde však charakterem spíše o likér, čemuž odpovídá i obsah alkoholu 20 %. Likéry se představují v širokém spektru od anýzovky a mátového přes banánový, kávový či čokoládový až po tekutou variantu nejoblíbenějšího dezertu Gran Canarie, bienmesabe. Ale ruku na srdce – kdo by to pil, když si může dát poctivý stařený rum?
Sýr s dvousetletou tradicí
Myslím, že jsem právě poznal, jak musela chutnat mana nebeská. Protože jestli tak nechutnala, pak vzal Bůh svůj vyvolený lid na útěku z Egypta pěkně zkrátka. Vložil jsem totiž do úst kostičku ovčího sýra, který vyrábí Queseria Cortijo de Pavón. „Sýrárna na statku Pavón“ nese jméno francouzské rodiny, která se tady v kopcích mezi Moyou a Santa María de Guía kdysi jako první usadila a začala s chovem ovcí. Na radnici se našel dokument z roku 1816, který dokládá, že už tehdy Pavónovi vyráběli sýr. Dnešní farma je maličký rodinný podnik, který vlastní manželé Ana María Vega Gil a José de la Cruz Mendosa Mendosa. Spolu s nimi zde trvale pracují dvě z jejich tří dětí a jeden stálý pomocník. Jiné síly se najímají jen podle potřeby. Jejich polotvrdé a tvrdé ovčí sýry se pyšní označením původu (quesos de denominacion de origen), bronzovou medailí ze soutěže La Cata Mundial 2009, zaručeně rukodělnou výrobou – a božskou chutí.
Stojíme v malé místnosti, kde na stole u jedné stěny spočívají zatížené a překryté nasolenými ubrousky dnešní čerstvě vymačkané sýry a v policích u druhé stěny leží sýry vyrobené v několika posledních dnech. Ochutnáváme a José nás seznamuje s chodem farmy a až nečekaně jednoduchým způsobem výroby. „Máme čtyři sta padesát ovcí, každý den jich dojíme tak tři stovky. V hlavní sezoně, kdy ovce po odstavení jehňat mají nejvíce mléka a je také nejlepší zelená pastva, čili v lednu, v únoru, zpracujeme denně osm nebo devět čtyřicetilitrových konví mléka. Když zelen…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gran Canaria