Chcete-li poznat skutečný život na Gran Canarii, opusťte na chvíli své plážové letovisko a udělejte si výlet do některého z vnitrozemských městeček. Prakticky v každém na vás čeká dominantní kostel, několik fotograficky malebných zákoutí, rázovité kavárničky a hospůdky se stolky na ulicích, odkud se výborně pozoruje život kolem.
Společným jmenovatelem života ve vnitrozemí je klid, pocit zpomaleného času, který se nežene šíleně vpřed, vleka za sebou člověka jako bezbrannou loutku, ale jen zvolna plyne, rozšafně ponechávaje na lidech, aby sami vedli své kroky a skutky. Čím je sídlo menší, tím ten pocit sílí. A je příjemné se mu na chvíli poddat.
Novodobí troglodyté
Oblast kolem Agüimes na jihovýchodě ostrova byla hojně osídlena už v prehispánských dobách. Také Kastilci zde položili základy budoucí osady hned v roce 1487. Katoličtí králové pak záhy Agüimes i s územím dosahujícím až na pobřeží věnovali biskupovi Juanovi de Frías jako odměnu za jeho peněžitou podporu kanárského tažení. A tak v Agüimes panovala až do roku 1837 katolická církev. V domě patřícím rodu Verdugo, z něhož pocházel poslední vládnoucí biskup, je dnes místní muzeum věnované historii a životu kraje. Z osmi místností patří k nejzajímavějším sál věnovaný lidovým pověrám a čarodějnictví, kde se člověk dozví různé perličky, jako třeba to, že zaručeným receptem na otěhotnění je snědení lžičky opečeného žabího masa. Historické centrum městečka tvoří několik velmi středověce působících uliček s nízkými, pouze patrovými domy bíle nebo žlutě omítnutými.
Agüimes je také výchozím místem cesty do údolí Barranco de Guayadeque. Krajinově krásné území s celou řadou endemických rostlin bylo právě jedním z hlavních center prehispánského osídlení. Na mnoha místech jsou v příkrých skalních stěnách vidět jeskyně, zčásti přirozené, zčásti umělé. A nejen to. Najdeme tu celou jeskynní vesnici Cueva Bermeja. V některých jeskyních se zavedenou elektřinou se skromně, leč plnohodnotně bydlí, jiné slouží jako stodoly nebo stáje, v dalších jsou vybudovány restaurace nebo bar, nechybí ani jeskynní kaple San Bartolomé Apóstol.
Nebojte se znělého jména
Jmenuje-li se nějaké město Teror, mohlo by to případné návštěvníky poněkud zneklidňovat. V daném případě ale není sebemenší důvod k obavám. Právě Teror je často označován za nejtypičtější kanárské město na celém ostrově. Dochovala se tu řada hrdých měšťanských domů s umně vyřezávanými dřevěnými balkony a krásně zdobenými průčelími, které lemují zejména ulici Calle Real, jež je stejně jako přilehlé náměstí Plaza Nuestra Señora del Pino vyhrazena jen pro pěší.
Na náměstí stojí nejvýznamnější stavba ve městě, kostel zasvěcený Panně Marii z borovice, jež je od počátku 20. stol. oficiální patronkou celého ostrova. Panna Marie se prý na tomto místě zjevila 8. září 1481 ve větvích velké borovice několika pastevcům. Takové zjevení se samozřejmě hodilo prvnímu biskupovi Juanu de Frías, protože pomohlo v šíření křesťanství na ostrově. Biskup tu hned nechal postavit kapli, kterou na konci 17. stol. nahradil větší kostel. Stalo se tak poté, co zázračná borovice podlehla roku 1684 silné bouři. Ani první kostel však nevydržel dlouho, vzal za své při výbuchu v roce 1718, současná stavba pochází z 60. let 18. stol.
Zničení prvního kostela ale zázračně přečkala nejcennější památka – asi metr vysoká socha Virgen del Pino, zhotovená ještě v 15. stol. Socha Panny Marie s Ježíškem na rukou trůní na nádherných stříbrných nosítkách, vyrobených v 18. stol. na Tenerife, v prostoru za hlavním oltářem. V určitých hodinách se lze dostat přes sakristii až přímo k ní, ale vidět je neustále, protože v retablu je zabudované okno, které ji rámuje jako vznešený zářící obraz nad oltářem. Pozoruhodná je tvář Panny Marie – bližší pohled odhalí, že její obličej není souměrný. Jedna polovina vyjadřuje prožité utrpení, zatímco druhá se mírně usmívá. Poté, co se stala patronkou ostrova, dostalo se jí i vojenských poct, a tak dodnes při hlavním svátku 8. září zaznívají kromě lidové a církevní hudby také vojenské pochody. Fiesta de Virgen del Pino je věcí celého ostrova, poutníci míří do Teroru ze všech stran.
Jen pár kroků od kostela dokazuje město, že nezůstalo uzavřeno pouze v ulitě minulosti. Nové kulturní centrum Auditor…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gran Canaria