Feraty

Feraty

Zajištěné cesty neboli feraty jsou uměle vytvořené cesty nebo chodníky vedené ve strmých a exponovaných skalních terénech. Kvůli permanentnímu zajištění pohybu jsou na nich instalovány chyty, stupy, fixní lana a jiné pomůcky.

V Alpách dnes existují zajištěné cesty v nejrůznějších podobách. Některé jsou vedeny po exponovaných hřebenech a zpřístupňují vrcholy. Existuje ale také mnoho čistě sportovních ferat s často akrobatickými variantami především ve strmých nebo převislých stěnách, které vyžadují mimořádnou kondici a soustavný trénink. V posledních letech se ročně postaví a zpřístupní asi 50 nových cest, v roce 2010 bylo v Alpách registrováno již okolo 1000 ferat. Jejich zřizovateli nejsou dnes jen alpské spolky a svazy, ale čím dál více též centrály turistického ruchu, obce a především společnosti vlastnící lanovky.

Ambiciózní a závratí netrpící vysokohorští turisté se mohou sami, ve dvojici nebo dokonce ve větší skupině zájemců ocitnout v říši horolezců a přelézat strmé či převislé stěny a jen obtížně překonatelné terény, které byly dříve doménou právě jen horolezců. Velkou předností lezení po zajištěných cestách je, že se tento druh lezení nechá poměrně rychle a jednoduše naučit, požadavky na vybavení jsou nesrovnatelně jednodušší a riziko výrazně menší než při horolezectví. A přitom zážitky z úspěšných výstupů jsou opravdu mimořádné.

Tyrolsko patří spolu s Dolomity k oblastem, kde je asi největší počet zprovozněných zajištěných cest. Vlastníci lanovek lákají návštěvníky novými zajištěnými cestami v blízkosti především horních stanic, pozadu nezůstávají ani vlastníci nebo provozovatelé horských chat. Velká pozornost se zde věnuje zajištění bezpečnosti při lezení na feratách a systémovému zpracování informací o všech zajištěných cestách, které jsou dostupné na internetové adrese www.climbers-paradise.com (od září 2013 budou stránky k dispozici i v češtině).

Několik báječných ferat různých stupňů obtížnosti je na výběr hned v okolí tyrolské metropole Innsbrucku. Na hřebenu Hafelekar je to dlouhá hřebenová cesta s dvěma náročnými úseky na začátku a především na konci – ferata se jmenuje Innsbrucker Klettersteig a přístup k ní je od horní stanice lanovky Nordkettenbahn (2269 m) na vrcholu Hafelekar. Jde o těžkou feratu, na kterou budete potřebovat i se sestupem šest hodin.

Již nástup na feratu působí jako bomba: ferata začíná asi 10 m strmým výšvihem po svislé skále po ocelových kolících a kramlích. Za vrcholem Seegrubenspitze (2350 m) následuje krátký sestup do stejnojmenné štěrbiny, pak opět razantní výstup. Po hřebenu pokračuje přechod na vrchol Östliche Kaminspitze (2432 m) až k visutému můstku Seufzerbrücke (zde možný nouzový ústup). Za můstkem každého překvapí spíše vyhlídková než lezecká pasáž končící až na vrcholu Kemacher (2480 m). Za ním následuje několik velmi exponovaných, ale dobře zajištěných lezeckých míst až na travnatý svah a sedlo Lange Sattel (2258 m). Ze sedla je možný sestup k Seegrube. Ferata vede dále výšvihem na vrchol Östliche Sattelspitze (2369 m) – zde začíná jedna z nejúžasnějších scenerií celého hřebenového přechodu.  Střídají se bizarní skalní zuby a rozervaný hřeben – ferata je v tomto úseku mimořádně vzdušná. Celý texto exponovaný úsek končí na vrcholu Westliche Sattelspitze (2339 m). Za ním následuje finále celé cesty – sestup po svislé, asi 20 m vysoké skalní stěně, po něm pak po chodníku přechod po severní straně hřebenu do štěrbiny Frau Hitt, kde ferata končí.

Při jízdě z Innsbrucku do obce Zirl se vpravo nad řekou Inn vypíná nápadná přírodní dominanta, zdaleka viditelná stěna Martinswand. Vede jí sportovní těžká až extremně těžká ferata Kaiser-Max-Klettersteig. Dělí se na tři úseky. Náročný je již první – výstup od úpatí stěny k jeskyni Maximiliangrotte  (traverz vlevo po železných stupech končí u skalního zářezu, následuje velmi strmá pasáž po umělých stupech až k rozcestí pod jeskyní). Extrémně obtížná je následující pasáž – asi 100 výškových metrů s nepatrným množstvím umělých stupů a chytů. V druhém úseku pokračuje ferata z rozcestí vpravo k odpočinkovému místu označenému Rast. Odtud vede krátký sestup k patě asi 100 m vysokého svislého pilíře, po pilíři výstup podle zajištění až na širokou lávku. Nakonec třetí úsek – od skalní lávky vedou fixní lana ještě několik metrů až k nejvyššímu bodu stěny Martinswand. Z tohoto místa sestup přes skalní stupně a lesem (odjištěno) až k jeskyni Maximiliangrotte, odkud pokračuje sestup podle značení přes terénní stupně na silničku a k vinici v Zirlu.

Na východním okraji masivu Karwendel, západně od jezera Achensee se nachází jiná velmi zajímavá a na změny bohatá ferata s mnoha perfektními sceneriemi – jmenuje se Lamstunnel a vede na vrchol Lamsenspitze. Je středně obtížná, na její absolvování budete potřebovat 6,5 – 7 h. Túra začíná na parkovišti u Gramaialm (1263 m), kam se dá dojet od Achensee po placené silničce ze střediska Pretisau. Z parkoviště výstup k chatě Lamsenjochhütte (1953 m), od chaty k rozcestí a podle značení k nástupu na feratu. Podél fixních lan výstup přes plotny ke skalnímu ramenu, odtud traverz k tunelu Lamstunnel. Skalním oknem k výstupové stěně a p…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tyrolsko

Diskuze