Dóm v Cefalù patří spolu s katedrálami v Palermu a Monreale k trojici nejvelkolepějších staveb, jež ve svém Sicilském království vytvořili Normani. Všechny tři jsou od roku 2015 součástí Světového dědictví UNESCO, na jehož seznamu jsou zapsány v rámci památky s oficiálním názvem „Arabsko-normanské Palermo a katedrály v Cefalù a Monreale.
Podle zakladatelské legendy zastihla krále Rogera II. při plavbě lodí ze Salerna do Palerma prudká bouře, Ve strachu před smrtí přísahal, že na místě, kde s posádkou bezpečně přistanou, postaví kostel. Když se konečně bez úhony vylodili na pobřeží v Cefalù, vydal v roce 1131 příkaz postavit zde slíbený chrám ke cti nejsvětějšího Spasitele. U nejstarší normanské katedrály na Sicílii mluví kámen sám za sebe. Roger II. začal stavět své mistrovské dílo se vší velkolepostí, která byla nezbytná k tomu, aby v katedrále byly jednou uloženy sarkofágy příslušníků královské rodiny.
Stavba má pevnostní charakter a měla být mocnou výpovědí o normanské přítomnosti. Při pohledu z dálky dominuje, spolu s mohutným vrchem Rocca di Cefalù v pozadí, panoramatu okolního středověkého města. Historie její výstavby je velmi složitá, docházelo v ní ke změnám plánů a nečekaným komplikacím. Originální projekt počítal s obrovskou stavbou s dvěma věžemi v průčelí v severoevropském románském stylu. Původně rovně zakončené mohutné věže dostaly v 15. stol. nevysoké špičky. Jižní má čtvercový půdorys a obklopuje ji cimbuří s plamínkovými zuby, které symbolizují papežskou autoritu a mitru, severní má půdorys osmiboký a ghibellinské zuby v podobě vlaštovčích ocasů, které symbolizují královskou moc.
Katedrála byla v průběhu staletí několikrát upravována, naposledy v roce 1932. Před průčelím dokončeným roku 1240 je představen portikus z 15. stol. ve stylu katalánské pozdní gotiky. Okouzlující mozaiky v interiéru, převážně z poloviny 12. stol., jsou dílem byzantských umělců, které Roger II. nechal přivézt z Konstantinopole. Nicméně sám král, který katedrálu plánoval zároveň jako hrobku normanské dynastie Hauteville (italsky Altavilla), se jejího dostavění nedočkal. Zemřel v roce 1154 a byl pohřben v Palermu. Katedrála zůstávala dlouhou dobu nedokončená. Rogerovi nástupci nejevili přílišnou ochotu pokračovat ve financování náročného projektu mimo hlavní město. Měli vlastní plány, a proto se práce zpomalovaly a nakonec zcela zastavily. Za Rogerova vnuka Viléma II. se někdy ko…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sicílie