Krátké, ale o to plodnější bylo období na přelomu 18. a 19. století, kdy se durynský Výmar stal kulturním centrem evropského významu. Označuje se jako „výmarská klasika“ a jeho nejsymboličtější postavou není nikdo jiný než kníže básníků, Johann Wolfgang Goethe.
Černovlasá dívka v zelené zástěře pečlivě probírá desítky malých stromečků na policích před obchodem. Tady ustřihne lístek, tamhle načechrá korunu sestříhanou do kulovitého tvaru, jinde zas narovná jeden z několika málo lístků na štíhlé vysoké sazeničce. Různé tvary, jeden druh a slogan „stromeček jinanu z Výmaru – trvalá vzpomínka“. I název obchodu napovídá, že nejde o běžné květinářství – Ginkgo-Museum má kromě prodejny v přízemí také expozici v patře věnovanou podivuhodným a stále trochu tajemným stromům z daleké Asie. A jistý druh „ginkgománie“, jíž Výmar už dávno podléhá, tu má určité opodstatnění. Vždyť Goethe věnoval jinanu báseň, později vydanou ve sbírce Západovýchodní díván. Přesněji řečeno, Goethe napsal báseň o zvláštním tvaru listů jinanu, v níž se zamýšlí nad tím, zda jde o jednu bytost rozpolcenou vedví nebo o dvě bytosti spjaté v jednu (se závěrem „dvojmý, a přec jeden jsem“), a věnoval ji své pozdní lásce Marianně von Willemer. Pravda, k aférce došlo ve Frankfurtu nad Mohanem a dva listy jinanu, které Goethe přilepil na list papíru pod ručně napsanou báseň, pocházely také odtamtud, nicméně zhruba ve stejné době, kolem roku 1815, zasadil Goethe společně s dvorním zahradníkem jeden jinan ve Výmaru. Roste u nároží Knížecího domu a je dnes největším a nejstarším asi z padesátky jinanů na území města.
Muzeum jinanů je na rohu rozlehlého náměstí Markt, naproti mohutné neogotické radnici. Kolem právě projel kočár tažený párem koní, v němž si turisté připíjejí sektem na začátku vyjížďky, která je zavede k nejvýznamnějším památkám Výmaru a skončí na druhém hlavním náměstí Frauenplan, jemuž dominuje asi nejslavnější stavba, Goethův dům s básníkovým národním muzeem. Sekt vám na stránkách časopisu nabídnout nemůžeme, ale prohlídku města s historií jeho zlatého klasického období ano.
Kdo ví, jak by se všechno vyvíjelo, kdyby výmarský vévoda Ernst August II. od dětství nechuravěl. Jenže churavěl a země potřebovala následníka. Proto se roku 1756 oženil s šestnáctiletou princeznou Annou Amalií, neteří Bedřicha Velikého, a než o dva roky později v necelých jednadvaceti zemřel, stačil s ní zplodit dva syny. Prvorozený Carl August se stal vévodou a Anna Amalie jeho poručnicí. Vzdělaná a chytrá princezna, milovnice umění, chtěla poskytnout svým synům co nejlepší vzdělání. Roku 1772 přivedla proto do Výmaru jako jednoho z učitelů Carla Augusta také význačnou postavu osvícenství, básníka a spisovatele…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – památky UNESCO