Navzdory lákavému nadpisu se nevypravíme na jedno Kölsch, kolínské, mimochodem svrchně kvašenou jedenáctku tradičně čepovanou do úzkých válcových skleniček „Stangen“ o objemu pouhých dvou deci – cíl naší cesty bude podstatně vznešenější. V historickém centru Kolína nad Rýnem stojí plný tucet románských bazilik, které představují pozoruhodný umělecký soubor nejen stavební. Proslulostí je možná trochu zastiňuje „unescový“ dóm, ale ojedinělostí konkurenci nemají široko daleko.
Samozřejmě, tak jako na mnoha jiných místech v Německu, i v Kolíně se musíme smířit s tím, že po stránce architektonické jsou mnohé historické stavby tak trochu repliky. Po druhé světové válce povstávaly z rozbombardovaných trosek, a i když dostávaly původní podobu a kde to jen trochu šlo, vrátil se na své místo originální stavební materiál, kontinuita jejich trvání se porušila. Nesuďme je však zbytečně přísně – mnohé historické památky v jiných zemích sice neskončily ve válečných sutinách, ale když vezmeme třeba gotickou stavbu, která byla renesančně upravena, barokně přestavěna, nakonec historizujícím způsobem „odbarokizována“ a během celé té doby stačila nejméně dvakrát vyhořet, zjistíme, že i v takovém případě jde daleko více o pověstný genius loci, než o přímé setkání se sedm set let starými údery kamenických dlát.
Modelový případ
Nemá smyslu encyklopedicky vypočítávat celou dvanáctku, kvůli tomu přece existují encyklopedie. Navíc málokdo asi zvládne navštívit všechny kostely najednou. (A to ani raději nerozebírejme, že v okrajových čtvrtích Kolína, vesměs dřívějších samostatných obcích, stojí dalších třináct menších románských kostelíků.) Doba jejich vzniku pokrývá časový úsek zhruba dvou a půl století. Nejstarší (sv. Pantaleon, Panna Marie na Kapitolu) pocházejí v dnešní podobě z konce 10., resp. poloviny 11. stol., nejmladší sv. Kunibert byl vysvěcen v době, kdy se všude kolem už začínalo stavět goticky (roku 1247). Kdyby se ale někdo pustil do jejich podrobného studia, zjistil by, že většina z nich má velmi podobnou historii. Zkusme si přiblížit takový modelový chrám: Ve své zárodečné podobě vznikl u antického pohřebiště vně hradeb římského města. Byl několikrát rozšiřován a přestavován, relativně záhy u něj vznikl nadační klášter, pro jeho další existenci byl důležitý některý z kolínských arcibiskupů, často Bruno (953–965) nebo Anno II. (1056–1075), význam ještě ve středověku podtrhla přítomnost slavného náhrobku či vlastnictví cenných relikvií, za napoleonské sekularizace v roce 1802 byl zrušen klášter a kostel následně přeměněn na farní. Takto teoreticky vyzbrojeni si můžeme představit některá díla podrobněji.
Součást panoramatu
Dva z tuctu románských kostelů se v žádném případě nedají přehlédnout, tvoří totiž součást panoramatu starého města na levém břehu Rýna. Jižně od dómu se tyčí mohutná čtverhranná, 84 m vysoká věž Velkého sv. Martina (kousek dál na jih proti proudu stojí totiž ještě jeden kostel sv. Martina, pro odlišení zvaný Malý), v rozích doplněná štíhlými osmibokými věžičkami. Vzhledem k tomu, že věže dómu vznikly až v 19. stol., určovala právě tato věž dlouhá staletí obraz města. Architektonicky…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Německo – Porýní