Kolumbovy karavely

Míst spojených se slavným mořeplavcem Kryštofem Kolumbem je ve Španělsku mnoho. Třeba Barcelona, kde ho přijala Katolická veličenstva po návratu z první objevné cesty, nebo Sevilla, kde v katedrále spočívají jeho ostatky. Ta nejdůležitější však leží jinde a paradoxně jsou podstatně méně známá – františkánský klášter Santa María de La Rábida a molo s replikami tří Kolumbových karavel Santa María, Pinta a Niña…

Najdete je na jihu Španělska, v andaluské provincii Huelva. Leží pár stovek metrů od sebe a patří do katastru malého městečka Palos de la Frontera. Většina turistů tuto lokalitu míjí, ačkoliv jde o památky na výsost významné a působivé, které usilují o zápis na seznam Světového dědictví UNESCO.
Dnes zaopatřuje oblast kolem Palos de la Frontera po celý rok Evropu jahodami. V minulosti si tu však muži vydělávali na živobytí převážně rybolovem, což zároveň předpokládalo, že byli dobrými námořníky. Z nich se také rekrutovala většina posádky Kolumbových karavel. Na Pintě byl kapitánem zdejší rodák, námořník, cestovatel a stavitel lodí Martín Alonso Pinzón, jenž také podstatnou část výpravy financoval. V jeho domě je dnes zřízeno muzeum, kde lze zhlédnout mapy, malby a předměty spojené s první Kolumbovou plavbou za nalezením západní cesty do Indie. S ní souvisí i La Fontanilla, kašna, která byla v Kolumbově době veřejným zdrojem pitné vody. Před znečištěním ji chránil cihlový altán v mudéjarském stylu. Traduje se, že z této kašny nabraly zásoby vody na objevitelskou plavbu i všechny Kolumbovy lodě.

Klášter La Rábida

Nevelký klášter pochází z přelomu 14. a 15. stol. a je vystavěn v goticko-mudéjarském slohu. Jde o půvabnou, nenápadnou stavbu, která však v sobě skrývá neopakovatelé kouzlo. Ve vnitřních prostorách totiž gotiku a mudéjarský sloh vkusně doplňují velké pestrobarevné fresky malíře Daniela Vázqueze Díaze vytvořené v roce 1930 v kubistickém stylu. Umělec na freskách zvěčnil mnichy rozmlouvající s námořníky, loučení a odjezd karavel. Klášter byl zasažen ničivým zemětřesením v roce 1755, proto se mnoho původního nedochovalo, ale celý objekt byl velmi umně restaurován.
Neporušená však naštěstí zůstala gotická, asi 50 cm vysoká alabastrová soška Panny Marie Zázračné z 13. stol. Jeden námořník údajně sošku ukryl před Araby v ústí řeky. Později vyplavala a zachytila se v rybářské síti, avšak rybáři ji poctivě vrátili klášteru, neboť věřili, že je na moři ochrání před piráty. V roce 1993 sošku slavnostně korunoval papež Jan Pavel II.
Co je pravdy na legendě, nevíme. Jisté je, že při restaurování sošky byly nalezeny zbytky mořské soli, i to, že před vyplutím se před soškou vkleče modlili a rozjímali Kryštof Kolumbus i kapitáni dalších dvou lodí, bratři Martín Alonso a Vicente Yáñez Pinzónové. Starší Martín záhy po návratu z Nového světa v klášteře zemřel a je zde pohřben. Všichni tři kapitáni se několik dní před vyplutím uchýlili do kláštera, aby tam načerpali duchovní posilu v modlitbách a rozhovorech s františkánskými mnichy, zejména s otcem Juanem Pérezem a Antoniem de Marchenou, jejichž sochy vás přivítají před vchodem. Oba se velmi nadchli pro Kolumbovy plány, pozorně s ním studovali mapy a stali se jeho přímluvci u Katolických veličenstev, Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského.
Jestliže tito tři odvážní muži pohlédli při svých modlitbách vzhůru, spatřili nádherný dřevěný, vyřezávaný a polychromovaný mudéjarský strop. Při zemětřesení byl zničen, ale v 19. stol. opět obnoven. Zadívat se mohli také na cenné gotické fresky na stěnách. V kapitulní síni všichni tři mořeplavci sedávali v dřevěných křeslech za stolem, na němž měli rozložené námořní mapy, a zpřesňovali plán své cesty. Křesla i stůl se dochovaly dodnes…

Shopping Cart