Na konci 17. století se mezi místními tradovalo, že na kopci kolem božích muk se občas zjevuje záře. Panství tehdy patřilo baronu Butzovi z Rolsbergů. Zbožný šlechtic nechal po poradě s telčským knězem, řeholníkem řádu bosých karmelitánů, vystavět roku 1709 na návrší kapli, do níž umístil obraz Panny Marie Karmelské. Na místo začali přicházet první poutníci prosící Pannu Marii o přímluvu. Butzovi dědicové podporovali rozmach poutí a místo stále rozšiřovali. Postupně zde vyrostl kostel, klášter s ambity a ohradní zeď se třemi branami.
Karmelitáni přišli do Vydří roku 1908 z Rakouska. Po zásahu proti řeholím v roce 1950 mohl zůstat jen jediný kněz. Když v roce 1990 vznikla možnost obnovy řeholního života, karmelitáni neváhali. Objekt byl převeden do vlastnictví řádu a začalo se s opravami. Ve zchátralém stavení řádila dřevomorka, a tak musela být renovace skutečně důkladná. Pečlivou „léčbou“ prošel kostel i klášter, ale když se zjistilo, že stávající prostory nedostačují rozrůstající se komunitě, byla zahájena i stavba nová, tzv. nový klášter.
Mimo čas poutí a bohoslužeb je tu úžasné ticho. Vyloženě tajemně působí lesní hřbitůvek s devíti hroby, k němuž vede od hlavní brány přímá cesta. Areál kláštera je volně přístupný, takže branou může každý kdykoli vstoupit. Těžko však uslyší více než zpěv ptáků, popřípadě kroky několika osamělých turistů.
V době poutí je tu mnohem živěji. Nejvíce poutníků přichází hlavně v týdnu kolem 16. 7., kdy je svátek Panny Marie Karmelské. V neděli předtím probíhá tzv. malá pouť, neděli poté se slaví pouť velká, 16. červenec patří pouti kněží. Kromě tohoto největšího svátku mohou návštěvníci přijet i na další nedělní poutě – květnovou, srpnovou a říjnovou. Rovněž se ujala tradice mariánských prvních sobot v měsíci, kdy se konají bohoslužby v 17 hodin. Milovníky literatury i náhodné chodce určitě v areálu kláštera mile překvapí prodejna karmelitánského nakladatelství.
Hledáte ubytování ve východních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz
Hana Skálová