Přestože je Králický Sněžník naším třetím nejvyšším pohořím, bývá často opomíjen a řada Čechů o něm má trošku zkreslené představy. Často například ani netušíme, že jde o samostatný horský masiv nebo že celá jeho polovina leží v Polsku, takže je podstatně rozlehlejší, než se nám zdá. Přitom si ale naši pozornost zasluhuje, protože na jeho vrcholech najdeme divokou přírodu a tolik potřebný klid…
Masiv Králického Sněžníku tvoří šest horských hřebenů (tři zcela nebo zčásti na našem území, další tři v Polsku), jejichž svorníkem je nejvyšší vrchol, nesoucí stejné jméno jako celé pohoří. Na západě ho od Orlických hor odděluje Mladkovské sedlo, na východě od Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku Kladské sedlo a údolí říčky Krupé. Jde o jedno ze tří českých pohoří, jež dosahují výšek až nad horní hranici lesa. Vyskytuje se tu řada vzácných rostlinných i živočišných druhů, na české straně se rozkládá národní přírodní rezervace Králický Sněžník, na straně polské Śnieżnicki Park Krajobrazowy.
Vlastní hora Králický Sněžník je jedenáctá nejvyšší u nás (1443 m n. m.) Vede přes ni hlavní evropské rozvodí. Potůčky pramenící na severní polské straně směřují do Baltského moře, naopak řeka Morava, která pramení na české straně, míří do Dunaje a dále do Černého moře. Pojmenování hory se odvozuje od toho, že její vrchol bývá po velkou část roku, často až do léta, pokryt sněhem – Sněžník (německy Schneeberg) se původně říkalo i některým jesenickým vrcholkům, které zůstávaly dlouho zasněžené. Přívlastek Králický (podle blízkého města Králíky) není úplně původní. Dříve se hoře říkalo také Keylichter Schneeberg, Niský Sněžník, Velký Sněžník (Grosser Schneeberg), Špiklický Sněžník (Spieglitzer Schneeberg) nebo Kladský Sněžník – toto pojmenování odpovídá současnému názvu polskému (Śnieżnik Kłodzki) i německému (Glatzer Schneeberg). Nedaleko vrcholu se nachází trojmezník, historický hraniční kámen vyznačující místo, kde se stýkaly hranice Království českého, Markrabství moravského a Hrabství kladského.
Hora přitahovala poutníky už v 18. stol., kdy na ni měl údajně vystoupat i samotný císař Josef II. Do svého deníku si ale poznamenal, že si výstup nakonec rozmyslel. Roku 1840 ji však zdolal jiný monarcha, nizozemský král Vilém I. se svou dcerou Mariannou Oranžskou, která se nedlouho předtím stala majitelkou obou kladských panství, jež na Králický Sněžník zasahovala. Tato emancipovaná šlechtična se mimochodem později zapsala i do historie Jesenicka, když opustila svého manžela, pruského prince Albrechta, a začala žít se svým sekretářem Rossumem na panství v Bílé Vodě u Javorníku.
Sněžník navštěvovala Marianna poměrně často a starala se o prosperitu zdejších salaší. Vzhledem k rostoucímu zájmu turistů se rozhodla vybudovat místo jedné ze salaší, jimž se říkalo „švýcárny“ podle původu salašníků, horskou chatu v bernském stylu. Ta byla otevřena roku 1871 a existuje dodnes jako chata (schronisko) Na Śnieżniku. Najdeme ji na polské straně asi 1,5 km od vrcholu na zeleně značené stezce. Pozdější přestavby bohužel setřely její původní švýcarský charakter. Chatu od počátku navštěvovali i hosté z rakousko-uherské, později československé strany, aniž by museli respektovat státní hranice a při jejich přechodu se legitimovat…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky/Rychlebské hory/Kralický Sněžník