Kdo spatří norské hory poprvé, zcela je tím pohledem zaskočen. Nepodobají se totiž ani Alpám, ani evropských středohorám, na jaké jsme zvyklí. Nejtypičtější norské hory, to jsou náhorní plošiny bez lesů, s širokým dohledem, lehce členěné táhlými terénními vlnami, nad které se místy zvedají ledovci obroušené skalní suky – tindy. A přece je jejich geneze typicky evropská, protože byly původně vyvrásněny jako kaledonity, horské oblouky, které položily počátkem prvohor základ takzvané Staroevropy včetně například Britských ostrovů nebo Čech. Až na svůj neobvyklý vývoj v poslední geologické éře se ničím výjimečným nelišily od ostatních pohoří, pocházejících z tohoto dávného vrásnění. Byly už koncem prvohor zbroušeny a sníženy na přímořskou nížinu, kterou patrně několikrát přelilo moře a nechalo na ní své usazeniny…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2005

Více informací o Norsku naleznete zde: www.norge.cz