Lokální, čerstvá a pestrá. Jako celé Korutany. Taková je místní kuchyně, ovlivněná středomořskou lehkostí sousedního Slovinska a Itálie i vydatnými rakouskými recepty. V Korutanech se přesvědčíte, že nejlepším kuchařem není hlad, nýbrž příroda sama coby zdroj všemožných ingrediencí. Její dary, o které zde pečují s láskou i zodpovědností, umí šikovné ruce místních přetvořit do nezapomenutelných požitků.

Asi nikoho nepřekvapí, že v zemi jezer a horských řek vévodí na jídelníčku ryby. Místní specialitou je „korutanský losos“, což je jezerní pstruh s jemným růžovým masem. Průzračně čisté vody jsou ale také domovem štik, sumců, sivenů či síhů. Nemusí to být ale jenom chutně upravená hlavatka obecná na senném lůžku, ale i lahodné jehněčí, hovězí či telecí maso nebo špek. Maso se v Korutanech nejenom udí, ale také suší na čerstvém vzduchu. Třeba právě jako proslulý špek z údolí Gurktal. Svou výjimečností za ním nezaostává ani aromatický soused z údolí Gailtal, jak by také ne, vždyť tamní prasátka krmí senem vylepšeným o luční kvítí. O jedinečnou chuť a aroma se jednoduše postará matka příroda. Než se maso zavěsí do udírny, potírá se pouze směsí pepře, soli, bobkového listu, jalovce a česneku. Ke špeku se nejlépe hodí domácí křupavý chléb. Jeho přední zástupce z vysokohorského údolí Lesachtal, které není úplně snadno dosažitelné, je natolik mimořádný, že to dokonce dotáhl na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. O jeho tajemství se opět postarala příroda i tradice. Nemodifikovaná pšenice, čistá voda z horských bystřin, koření a bylinky z místních luk. V poutním místě Maria Luggau ve výšce 1179 m n. m. drtí pět vodou poháněných mlýnů obilí svými přírodními kameny jako kdysi dávno a proměňuje ho v mouku, z níž vzniká chléb plné, ovocné chuti bohatý na vitaminy a minerály. Chléb, který existuje v mnoha recepturách předávaných z generace na generaci, se exportuje až do Japonska. Třetím do gastroparty, která může být ideálním startem kulinářské jízdy po Korutanech nebo společníkem na dřevěném prkýnku v rámci typické svačinky, jsou variace sýrů, třeba z mléka krav, které tráví léto ve výšce 1500 m n. m.

Na korutanském talíři defilují vlivy rakouského, slovinského a furlánského kuchařského umění. Furlánsko, v italštině Friuli, region na severovýchodě Itálie kolem města Udine, který v roce 1272 připojil k zemím Koruny české Přemysl Otakar II., evidentně přispělo k…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Korutany