Když se řekne Protivín, mohlo by se podle jména skoro zdát, že v něm žijí samí svárliví a zamračení lidé, kakabusové a morousové, až by se jeden skoro bál tam zajet. Ale kdež! Vsadím se, že poměr mrzoutů a lidí vstřícných je v Protivíně úplně stejný jako kdekoli jinde v naší zemi. Ba co víc, pětitisícové městečko nabízí návštěvníkům tolik zajímavostí, kolik jich člověk zpravidla nečeká ani v místě daleko větším. A takhle se starat o své hosty žádný protiva nedokáže!
S tím názvem se to má tak. Opravdu je odvozen od vlastního jména jakéhosi Protivy, jenže ve středověkých Čechách to bývalo jméno dosti hojné, v rodu pánů z Rožmitálu i jinde, které vzniklo z označení člověka nejen vzpurného, ale také toho, jenž se dovedl dobře bránit a nenechal si nic líbit. Nejstarším písemným dokladem, v němž se zmiňuje Protivín, je latinská listina z 1. září 1282. Touto listinou, podepsanou in Protiwins, na Protivíně, darovali bratři Litold, Oldřich a Rydkéř Prušinkové (šlo o hornorakouský rod Prüschenků) vyšebrodskému klášteru statek v Novosedlech. Bratři tehdy na Protivíně pravděpodobně sídlili, i když to není úplně jisté. Vlastní založení hrádku u brodu přes říčku Blanici se klade kamsi k roku 1260.
Z hrádku postupně vznikl hrad a pak zámek, v němž mnoho z původní stavby nezůstalo. August Sedláček ve svém slavném díle Hrady, zámky a tvrze Království českého uvádí kapitolu o protivínském hradě větou „Často nazvati musíme hradem stavení takové, které se nyní hradu ani dost málo nepodobá.“ Dnes je zámek v soukromých rukou a veřejnosti nepřístupný. Původně u něj stál také protivínský pivovar. Tradice vaření piva sahá v Protivíně daleko do minulosti. První známá zmínka o existenci panského pivovaru pochází už z roku 1540. Soudí se, že pivovar musel být tedy založen nejpozději ve 30. letech 16. století, kdy byl Protivín v držení pánů z Pernštejna. Následně je pak záznamů o něm už dost, takže víme i takové podrobnosti, jako že roční hrubý příjem z pivovaru kolísal ke konci 16. století v rozmezí 3600–3800 kop míšeňských grošů, případně že kromě tří sládků a bečváře tam pracovaly také ženy „sudomylky“. Když v roce 1711 koupili Protivín hlubočtí Schwarzenbergové, stal se jejich majetkem i pivovar a postupně se začal vypracovávat na pozici nejvýznamnějšího pivovaru Prácheňska (historický kraj vymezený zhruba Železnou Rudou na jihozápadě, Rožmitálem pod Třemšínem a Milínem na severu, tokem Vltavy na východě a Hlubokou a Horní Planou na jihu).
V roce 1876 byl starý pivovar u zámku zrušen a výroba se přenesla do nově postaveného areálu na opačném, severním konci města. Zvolna se začalo blížit nejslavnější období pivovaru na přelomu 19. a 20. stol., kdy měl své vlastní sklady nejen na různých místech Rakouska-Uherska, ale i v Berlíně a dokonce v New Yorku. Tento rozmach ukončila první světová válka, během níž pivovar ztratil své zahraniční zákazníky, u nás se však protivínské pivo neztratilo. Přežilo druhou světovou válku, znárodnění i privatizaci. Při návštěvě pivovaru se na jeho historii nejlépe vzpomíná v historické části varny – vystírací, scezovací a rmutovací káď i chmelovarový kotel pocházejí z rekonstrukce v roce 1928 a jsou plně funkční. Exkurze vede samozřejmě i na spilku a do ležáckého sklepa. V posledních desetiletích se synonymem pro protivínské pivo stalo jméno Platan. Vzniklo jednoduše – k pivovarské bráně vede nádherná trojřadá alej platanů, v našich zeměpisných šířkách dosti…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Písecko