La Mortella? K čemu je v životě důležitá zahrada? „Dobře pěstěná zahrada přináší do života osvěžení, krásu i vznešenost. Ať už jednoduchá nebo luxusní, dokáže život posílit a osvěžit. Jakou radostnou extázi a dobrotu nám zahradní svět přináší!“ To jsou slova historika Raffaele Castagni, publikovaná roku 2008 v článku Un giardino e una biblioteca per la felicità completa (Zahrada a knihovna plná štěstí) v časopise La Rassegna dʼIschia. V nejdůležitější zahradě ostrova La Mortella na severním okraji Foria prožijete jeho myšlenky na vlastní kůži a od prvního kroku. Budete ohromeni!
Botanická zahrada Giardini La Mortella možná mohla být ideální kulisou mnoha romantických procházek Richarda Burtona a Elizabeth Taylorové. Ale za jejím vznikem stojí zcela jiný romantický příběh. Toto okouzlující místo rozkládající se na dvou hektarech hory Monte Zaro a pojmenované podle myrty, jež tu původně rostla, je plodem manželství Susany Valerie Rosy Marie Gil Passo z Argentiny a slavného britského hudebního skladatele sira Williama Waltona, kteří si zde vytvořili své kvetoucí hnízdo lásky. Tehdy šestačtyřicetiletý Walton (mj. autor korunovačních pochodů pro Jiřího VI. a Alžbětu II. a korunovačního Te Deum pro současnou britskou panovnici) přijel v roce 1948 do Buenos Aires na konferenci a o 24 let mladší Susana, která pracovala na britském konzulátu, mu organizovala tiskovou konferenci. Večer onoho dne, kdy ji William uviděl poprvé, požádal Susanu o ruku. Odmítla. Tři týdny to William zkoušel den co den se stejným výsledkem. Až posledního dne před návratem do Anglie to nezkusil. „Zkus to ještě jednou,“ vyzvala ho Susana. Za dva měsíce byla svatba. K pohádkovému příběhu dodejme, že Susana rozhodně nebyla žádná zlatokopka. Dcera prominentního argentinského právníka pocházela z blahobytné rodiny, dostalo se jí výborného vzdělání a předpokládalo se, že se ve správnou chvíli provdá za nějakého argentinského mladíka z obdobného prostředí. Její rozhodnutí být nezávislá a pracovat se zprvu považovalo za rozmar mládí…
Krátce po svatbě odjeli novomanželé do Itálie. O životě v kraji u Neapolského zálivu zalitém sluncem snil William už od svých sedmnácti, když zde byl poprvé. Se Susanou se rozhodli, že jeho sen uskuteční. Usadili se na Ischii, několik let žili v pronajatém domě, pak si koupili pozemek, kousek divoké krajiny poseté sopečnými kameny, a postavili dům vlastní. Zatímco William, od roku 1951 sir William a od roku 1967 nositel prestižního Řádu za zásluhy, komponoval, vášnivá milovnice zahrad Susana pozvala věhlasného anglického zahradního architekta Russella Page, který v roce 1956 navrhl základní plán dolní části dnešní zahrady. V průběhu let pak tuto část různě upravoval, zakomponoval do ní první tři kašny, později i potok a další, tentokrát osmibokou kašnu.
V roce 1983, kdy její manžel zemřel, začala lady Susana pracovat na horní části zahrady šplhající vzhůru po úbočí kopce. O osm let později, roku 1991, otevřela zahradu pro veřejnost. Zároveň založila dvě nadace, anglickou (William Walton Trust) a italskou (Fondazione William Walton), které měly šířit Waltonovu hudbu, podporovat lásku k hudbě obecně a také se věnovat zachování zahrady. V roce 2003 pak lady Susana svěřila správu zahrady italské nadaci, na niž posléze celou zahradu i s domem převedla. Zároveň do názvu nadace, které zahrada patří i dnes, přibylo jméno La Mortella.
Zahrada je celoživotním dílem lady Susany, která se jí věnovala více než 50 let. Ještě za jejího života, v roce 2004, se zahradě dostalo ocenění coby „nejkrásnějšímu italskému parku“. Lady Susana zde vytvořila unikátní prostor plný květin a stromů, památník života a díla jejího manžela a zároveň dojemnou připomínku jejich velké lásky. V jejich domě ve svahu je koncertní sál, sloužící zároveň jako Waltonovo muzeum, a archiv. Vždy na jaře a na podzim se zde o sobotách a nedělích konají cykly komorní hudby, interpretované mladými hudebníky z italských i zahraničních hudebních škol. V létě pak otevřené Řecké divadlo v horní části zahrady hostí Festival mládežnických orchestrů (podmínkou je věk hudebníků do 32 let) věnovaný symfonické hudbě.
Prohlídka zahrady začíná v dolní neboli údolní části, intimním prostředí se spoustou klidných zákoutí, kašnami, jezírky vyhloubenými ve skalách a subtropickými rostlinami, jimž se na úrodné lávové půdě neobyčejně daří. Lekníny a lotosové květy z Nilu, kapradiny z Austrálie, aloe z Jižní Afriky, juky a agáve z Mexika, magnolie či palmy evokují vzdálená a exotická místa, jako kdybyste se vydali na cestu kolem světa. Cesta údolím vede podél potůčku, kolem obřího jinanu dvoulaločného, lemují ji magnolie, kvetoucí chorisie i cykasy. První kruhová fontánka je opticky propojena s osmibokou, již Russell Page navrhl roku 1982 jako dárek k 80. narozeninám sira Williama – její tvar vychází ze šťastného čísla osm. Cvrlikající ptáci a bublání vody dokreslují prostředí ve stínu jedinečných stromů, jako je například velký liliovník tulipánokvětý, který právě kvete velkými žlutými květy opravdu připomínajícími tulipány, ale navíc na svém kmenu hostí epifytické orchideje, tilandsie, bromélie a kapradiny. Údolí se postupně zvedá k velké centrální fontáně s vodotryskem rozprašující blahodárnou vodní mlhu. Báječné na pleť…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa Ischia
La Mortella