„Nejkrásnější na světě!“ Nevěříte, že tohle zvolání může být pravda? Přesvědčte se sami a zajeďte se na Ischii podívat. Čeká na vás ostrov, kde jsou rajčata rajčatovější, lidé lidštější a kde třeba můžete najít štěstí na celý život.“
Ischia je mistrovským dílem přírody. Ne nadarmo se o ní říká, že je to jeden z nejkrásnějších ostrovů na světě. Na ploše jen málo přes 46 km2 stvořily přírodní síly v Tyrhénském moři odvážné umělecké dílo. Anebo to snad byl Týfón, zlovolný bůh chaosu, jemuž vděčíme za tufové prstence či útesy, lávové kupy a proudy, pyroklastické usazeniny, sopečné krátery a rokle, pestrou paletu barev a odstínů zdejších pláží, jeskyně s tyrkysově průzračnou vodou, horké prameny a v konečném důsledku i za bujnou vegetaci, jíž se tak daří na úrodné sopečné půdě? Vyberte si…
Na světě jsou místa, kam se rádi podíváte… A pak je tu SantʼAngelo!
Cestou na jih netrpělivě vyhlížíme mys Punta Imperatore, jihozápadní špičku Ischie. Pohled na moře za ním slouží místním lépe než meteorologická předpověď. „Světle ocelová obloha není dobré znamení, vypadá to, že moře hned tak klidné nebude,“ odhaduje Martina a ruší náš výlet lodí na pláž Maronti.
K čemu je v životě důležitá zahrada? „Dobře pěstěná zahrada přináší do života osvěžení, krásu i vznešenost. Ať už jednoduchá nebo luxusní, dokáže život posílit a osvěžit. Jakou radostnou extázi a dobrotu nám zahradní svět přináší!“ To jsou slova historika Raffaele Castagni, publikovaná roku 2008 v článku Un giardino e una biblioteca per la felicità completa (Zahrada a knihovna plná štěstí) v časopise La Rassegna dʼIschia. V nejdůležitější zahradě ostrova La Mortella na severním okraji Foria prožijete jeho myšlenky na vlastní kůži a od prvního kroku. Budete ohromeni!
Obec Forio se táhne skoro po celém západním pobřeží ostrova. Tato největší a nejpohodovější oblast Ischie nabízí neopakovatelné večery při západu slunce a je ideálním útočištěm pro toho, kdo chce strávit dovolenou daleko od přelidněných míst…
Příroda na Ischii má pro turisty nachystánu spoustu překvapení. Jedním z nejzajímavějších ostrovních kouzel jsou horké prameny Sorgeto…
Uprostřed skal, po celý rok a navíc zadarmo nabízí Sorgeto koupání v horkých termálních pramenech, které vyvěrají přímo do moře. Vyhlášená pláž je přístupná po moři lodním taxíkem ze Sant’Angela, dnes je ale moře divoké tak, že jsme raději vyšplhali autem do příkrého kopce přes vesnici Panza až na vysoký útes nad pláží. Právě tu slaňují místní ochránci přírody, aby odstranili přerostlý plevel a nepořádek. „Jak dlouho to trvá,“ ptám se jich. „Dolů to jde rychle, sklouznete za necelých 10 minut, horší je to s náloží odpadků zpátky,“ stěžují si.
Miluji koupání v jakékoliv podobě a pokud možno tak dlouho, dokud se mé prsty nezmění na scvrklé brambůrky. Pokud jste na tom stejně, můžete se vsadit, že po pobytu na Ischii budou vypadat jako z předloňské sklizně! Zdejší slavné termální lázně nabízejí bazény se sladkou, slanou, horkou i studenou vodou a také procedury s vodou a bahnem všeho druhu, jaké si lze představit. Nemluvě o přístupu k té nejlepší vodní terapii, jaká existuje – v moři!
Castello Aragonese, Aragonský hrad, nejfotografovanější symbol Ischie, nabízí působivé setkání s její magií, už když se na lodi blížíte k ostrovu poprvé. Nepodobá se ničemu na světě a snadno se v jeho mystické kráse ztratíte…
V Lacco Amenu, nejmenší obci na Ischii, právě kotví svou lodičku rybář Peppe, jen pár stovek metrů od pahorku Vico, kde v polovině 8. stol. př. n. l. zapustila kořeny řecká civilizace. Nemusíme ho dlouho přemlouvat, aby nám řekl, co si myslí o zdejší historii: „Život se tu narodil z moře a z ohně! To nás na ostrově izoluje v dobrém i ve zlém a přináší nám to bohatství i samotu, což je typická vlastnost rybářů, kteří mají všechno a přitom nic! Naučili nás to naši předkové a díky nim jsme tu stále!“
I když je Lacco Ameno s rozlohou pouhé 2 km2 nejmenší z šesti obcí na Ischii, jde o místo z mnoha důvodů jedinečné. Ideální je také jako východisko k objevování ostrova. Město v dávných dobách zasvěcené Herkulovi, jak naznačuje jeho původní název Eraclio, později pojmenované Lacco („kámen“ nebo „jeskyně“) a v roce 1863 doplněné přívlastkem Ameno („pěkný, půvabný“), …
