Ischia
V Lacco Amenu, nejmenší obci na Ischii, právě kotví svou lodičku rybář Peppe, jen pár stovek metrů od pahorku Vico, kde v polovině 8. stol. př. n. l. zapustila kořeny řecká civilizace. Nemusíme ho dlouho přemlouvat, aby nám řekl, co si myslí o zdejší historii: „Život se tu narodil z moře a z ohně! To nás na ostrově izoluje v dobrém i ve zlém a přináší nám to bohatství i samotu, což je typická vlastnost rybářů, kteří mají všechno a přitom nic! Naučili nás to naši předkové a díky nim jsme tu stále!“
Osadníci z ostrova Euboia založili na Ischii v 8. stol. př. n. l. první řeckou kolonii v celém západním Středozemí. Na úpatí Monte Vico vyrostly domy a dílny na výrobu keramiky i kovu, na odvrácené straně výběžku u zátoky San Montano vznikla nekropole. Své sídlo pojmenovali osadníci Pithékúsy a toto jméno se posléze začalo používat také pro celý ostrov. Podle tradiční teorie pocházelo pojmenování z řeckého slova pithékos, opice, ale dnes se většina odborníků přiklání k tomu, že bylo odvozeno od výrazu pithos označujícího velkou hliněnou zásobní nádobu, neboť zdejší obyvatelé byli talentovanými výrobci keramiky, což byla jedna z hlavních činností, které později přispěla k rozkvětu ostrova. Zdejší keramika se stala ceněným vývozním artiklem a prvním svého druhu v západním Středomoří! Bohaté nálezy z místních vykopávek vystavuje archeologické muzeum ve vile Arbusto.
Nejvzácnějším exponátem je tzv. Nestorův pohár objevený roku 1954 v jedné hrobce. Tříveršový epigram na něm naráží na slavný Nestorův pohár popsaný v Homérově Íliadě: „Toto je Nestorův pohár, z kterého je příjemné pít, ale ten, kdo se z něj napije, náhle se zamiluje do Afrodíty.“ Pohár je bezpečně uzavřený ve vitríně, takže nic neriskujete. Různé druhy keramiky připomínají vzkvétající obchod s východním Středomořím a Blízkým východem. Později se Řekové přemístili na pevninu, kde založili Kýmé (za Římanů Cumae, dnes Cuma), podle legendy sídlo bájné Sibyly, a poté o kousek jižněji i Neápolis (doslova „nové město“), dnešní Neapol. Právě pod její nadvládu se ostrov dostal v 1. pol. 5. stol. př. n. l. a zhruba o 150 let později ho i s Neapolí ovládl Řím.
V místech dnešního Ischia Ponte, jedné ze dvou částí hlavního města ostrova, vznikla římská osada Aenaria, jejíž jméno pak připadlo celému ostrovu. Spojovalo se mylně s Aeneem, bájným trojským exulantem, který ale nepřistál, pokud vůbec, na Ischii, nýbrž na pobřeží Latia. Odborníci vidí původ názvu v latinském slově aenum, což znamená bronz nebo kov obecně, a potvrzuje vzkvétající výrobu a zpracování kovů v novém ostrovním centru. Historii ostrova ovlivňovala významně také vulkanická aktivita. Právě množství sopečných erupcí a zemětřesení bylo zřejmě důvodem, proč na ostrově s takovým bohatstvím termálních pramenů nevznikly žádné monumentální stavby římských lázní a proč si zde nezřizovala svá sídla římská aristokracie. Císař Augustus se dokonce v roce šest rozhodl vyměnit ostrov s Neapolí za daleko menší Capri, jehož rozloha je oproti Ischii pětinová, zato však netrpí důsledky vulkanismu. A tak na ostrově skromně žili vesměs jen rolníci, kteří bez ohledu na sopečné nebezpečí pokračovali v kultivaci této nevyzpytatelné země. Štědrá příroda bohatá na přírodní zdroje se jim dobře odvděčovala, což ale zase bylo důvodem četných pirátských nájezdů.
Po rozpadu Římské říše prošli ostrovem Herulové, Gótové, chvíli patřil Byzanci, pak Normanům, od 2. pol. 13. stol. patřil francouzským Anjouovcům a po nich aragonským, resp. španělským králům. V té době byla Ischia opět častým cílem všemožných barbarů a pirátů, kteří zneklidňovali celé Středomoří. Muži byli odvlékáni do otroctví, ženy znásilňovány, pole pleněna. Alfons V. Aragonský (jako neapolský král Alfons I.) podnikl účinné kroky na obranu, když spojil hlavní město ostrova pevným mostem s malým ostrůvkem, na němž stála pevnost a v budoucnu i sídlo až 1892 ischijských rodin – tzv. aragonský hrad. Král vybudoval i důkladný systém opevnění a po celém ostrově nechal vystavět řadu strážních věží, především v západní odlehlé části, která nejvíce trpěla útoky. Jedna z nich stojí i na památném kopci Monte Vico, nejvíce se jich dochovalo v sousední obci Forio…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Ischia