Za nejvzdálenější francouzskou památkou UNESCO, která je zároveň jednou ze dvou nejnovějších, zapsaných teprve vloni, musíme až k protinožcům – jde totiž o laguny Nové Kaledonie. Toto melanéské souostroví ležící v jihozápadním Pacifiku na východ od Austrálie patří Francii již od poloviny 19. století a dnes má v jejím správním systému zcela unikátní postavení lišící se od jiných francouzských zámořských území. V roce 2014 nebo krátce po něm by se mělo konat zásadní referendum o dalším směřování země včetně možnosti jejího úplného osamostatnění.
Nová přírodní památka zahrnuje šest oblastí o celkové rozloze více než 15 000 km2 a k tomu skoro stejně velkou plochu nárazníkových pásem na moři i na souši. Důvodů ochrany je několik. Zdejší tropické laguny a korálové útesy patří do trojice nejrozsáhlejších útesových systémů na světě a jsou vynikajícím příkladem obrovské druhové diverzity ekosystému korálových útesů, jenž je na mnoha jiných místech naší planety silně ohrožen. Společně s útesy kolem Fidži jsou ty novokaledonské nejvýznamnější v celé Oceánii. Druhová rozmanitost zejména korálnatců a ryb je zde přinejmenším stejně velká, ne-li větší než na Velkém bariérovém útesu u východních břehů Austrálie. Pozoruhodná je též pestrost a vzájemná návaznost různých prostředí, od mangrovových porostů u břehů až po tzv. mořské louky. Oblast je významným centrem rozmnožování ohrožených mořských želv, zejména karet obrovských. V lagunách Nové Kaledonie hnízdí velké množství mořských ptáků, ale množí se tu také keporkakové a dugongové, jejichž zdejší populace patří k největším na světě. Kromě všech biologických zvláštností mají útesy a laguny Nové Kaledonie ještě jednu přednost – jsou prostě krásné, jedny z nejkrásnějších na světě.
Další články z vydání o francouzských památkách UNESCO zde