Na jedné straně zlatavá tříkilometrová pláž Canteras, jedna z nejkrásnějších městských pláží na světě, na druhé rušný přístav, který se kdysi stal hlavním hybatelem ekonomické prosperity města, na třetí historická čtvrť Vegueta, vracející se přinejmenším ve vzpomínkách až do časů dobyvatele Juana Rejóna a slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba. Takové je Las Palmas de Gran Canaria, jediné velkoměsto na ostrově.
Podle oficiálních údajů žije v Las Palmas 383 000 obyvatel. Proslýchá se, že ve skutečnosti je to o něco víc, ale i tenhle počet stačí na devátou příčku v žebříčku nejlidnatějších měst celého Španělska. Je to skoro polovina obyvatel Gran Canarie a téměř pětina všech lidí na Kanárských ostrovech. Přičteme-li jeho skutečně velkoměstský charakter a z hlediska ročního objemu přeloženého zboží šestý největší španělský přístav, v kterém každoročně zakotví na 14 000 lodí, zdá se být dominantní postavení Las Palmas v rámci Kanárských ostrovů nezpochybnitelné. Skutečnost je ale trochu jiná a nejlépe ji vyjadřuje to, že Kanárské ostrovy mají hlavní města dvě – Las Palmas se o toto postavení dělí s městem Santa Cruz na sousedním ostrově Tenerife. A bylo i hůř…
Osadu pojmenovanou podle hojného výskytu palem Ciudad Real de las Palmas založil Juan Rejón hned po svém přistání u ostrova 24. 6. 1478. Její jádro leželo v místech čtvrti Vegueta v jižní části města, na sever k dnešnímu přístavu se začalo po východním pobřeží rozrůstat až dlouho poté. Už o pět let později byl celý ostrov v rukou Španělů a za další dva roky bylo do rozrůstajícího se města přeneseno z ostrova Lanzarote, ovládaného Španěly již od počátku 15. stol., sídlo biskupa. Odhaduje se, že deset let po založení už žilo v Las Palmas snad až 3500 lidí, kromě Španělů také Portugalci a Janované. Díky výhodné poloze na trase zámořských plaveb město během 16. stol. bohatlo, což však s sebou přinášelo také rostoucí počet útoků nejen pirátů, ale i dalších evropských námořních mocností. Město sice nebylo nikdy dobyto, ale jeho rozvoj v 17. a 18. stol. už nebyl zdaleka tak přímočarý. Do popředí začalo vystupovat stále víc konkurenční město Santa Cruz na Tenerife, které se po novém teritoriálním rozdělení Španělska v roce 1833 stalo jediným hlavním městem celého souostroví. Teprve vybudování na svou dobu velmi moderního přístavu Puerto de la Luz na sklonku 19. stol. znamenalo návrat Las Palmas na výsluní, korunovaný v roce 1927 rozdělením Kanárských ostrovů do dvou provincií se dvěma hlavními městy. Když pak nová ústava z roku 1978 spojila obě provincie zase do jednoho autonomního společenství, dostala statut jeho hlavního města obě dvě. Odvěkou rivalitu mezi nimi to ale nijak neuklidnilo.
Las Palmas dodnes spojuje slávu svých prvních let s Kryštofem Kolumbem. Casa de Colón neboli Kolumbův dům patří k nejznámějším památkám města. Stojí, jak jinak, ve Veguetě, na malebném náměstíčku za katedrálou sv. Anny. Jenže kolumbovskou stopu musíme brát trochu s rezervou. Nejnadšenější údaje hovoří o tom, že se Kolumbus zastavil ve zdejším přístavu při své první, druhé i čtvrté plavbě. Realistům se to vždycky zdálo trošku moc, a když se blížilo 500. výročí první plavby, znovu se na toto téma podrobně bádalo. Vybádalo se, že se Kolumbus zastavil v Las Palmas pouze při první cestě v srpnu 1492 kvůli opravě kormidla Pinty. Skeptici dodávají „pokud vůbec“, protože existuje i teorie, že Pinta připlula do Las Palmas pouze pod velením svého kapitána Martína Alonsa Pinzóna, zatímco Kolumbus s dalšími dvěma loděmi kotvil u ostrova La Gomera. A i s tím domem je to trochu složitější. Kolumbus v něm prý bydlel, neboť šlo o sídlo guvernéra…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gran Canaria