Le petit train jaune – Malý žlutý vláček (katalánsky El tren Groc), tak se říká soupravám jezdícím po půvabné úzkokolejné trati o rozchodu 1000 mm z Villefranche mírným tempem prosluněnými listnatými lesy k 63 km vzdáleným náhorním plošinám Cerdagne. Vlak drkotá se svými pasažéry nad potoky, propastmi a kolem skalních stěn, projíždí 390 zatáčkami, 19 tunely a po 20 mostech či viaduktech stále výš do hor. „Vyhlídková trať první kategorie“, tak ji jednou označil německý spisovatel Kurt Tucholsky.
Villefranche-de-Conflent, malé městečko posazené do rozsedliny, ve které se setkávají údolí Têt a Cady, je vstupem do Roussillonských Pyrenejí. Odjakživa mělo velký strategický význam: Slavný markýz de Vauban, vojenský architekt Ludvíka XIV., v 2. pol. 17. stol. výrazně upravil jeho opevnění a nad městečkem postavil horskou pevnost, později známou pod jménem Fort Libéria. Villefranche-de-Conflent je dnes jednou ze 14 lokalit rozesetých po celé Francii, které jsou zapsány na seznamu Světového dědictví UNESCO jako „Vaubanovy pevnosti“. Z pitoreskního městečka se starými žulovými domy s typickými průčelími a středověkým kostelem sv. Jakuba lze podniknout výlet k opatství St-Martin-du-Canigou z počátku 11. stol.
Pro jiný nostalgický horský výlet se nadchnou ti, kteří neradi chodí pěšky. Malý vláček, který veze kromě klasických také otevřené vyhlídkové vozy a jemuž místní přezdívají také Kanárek, vyjíždí z nádraží ve Villefranche s předlouhým názvem Villefranche–Vernet-les-Bains–Fuilla, jež je také nejnižším bodem tratě (427 m n. m.). Kodrcá se kolem malebných osad a zelených kopců zdobených korunami pevností a nabízí cestujícím nádherný výhled na horské panorama, kterému vévodí masiv Canigou s vrcholem (2784 m n. m.) až do června pokrytým sněhem.
„Až do 70. let minulého století bylo každé úterý, když se ve Villefranche konal trh, nádraží přeplněné sedláky a trhovci se zbožím.“ Tak na to vzpomíná Serge Forgas, dnes strojvedoucí ve výslužbě. Tehdy byla železnice jedinou cestou do hor. Využívali ji sedláci i pověstní pyrenejští pašeráci, kteří převáželi svůj kontraband z hor do údolí. Trať byla postavena na začátku 20. stol., aby překonala izolaci francouzské části horské oblasti Cerdagne, historicky jednoho z katalánských hrabství, jež bylo v roce 1659 rozděleno mezi Španělsko a Francii. Poté, co postavili nahoru silnici, stal se provoz žlutého vláčku příliš drahým. Železniční ředitelství by bývalo velmi rádo trať zrušilo. Zachránil ji však turistický ruch a také krutá pyrenejská zima. Když totiž silnice zledovatí a vysokohorské…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy