2 2019 Nejkrásnější turistické železnice Evropy

Budete-li pátrat po železničních rekordech, skončíte skoro pokaždé dřív nebo později ve Švýcarsku. I proto je převážná většina našeho výběru sedmi evropských železničních „nej“ soustředěna právě do této země…

Orient Express je nejslavnějším vlakem na planetě. V minulosti byl symbolem luxusu a rychlosti, dnes je hlavně symbolem cesty do minulosti. Interiéry vagonů i kvalita služeb jsou do sebemenších detailů excelentní. Kdo nastoupí do tohoto vlaku, ocitne se v jiném světě…

Komfort a půvab edwardovského venkovského sídla, atmosféra skotských Privat clubs s elegantně prostřenými stoly a nablýskaným stříbrem v jídelním voze, samet, plyš a hedvábí, lesk bronzu a drahé tapiserie. A především excelentní vnímavá obsluha, pro kterou je zákazník pobývající v mahagonových budoárech králem. To vše patří k cestě vlakem Royal Scotsman, který se jako nejmenší grandhotel na světě v rytmu minulých dob kodrcá půl týdne okouzlující skotskou krajinou…

Na počátku luxusního cestování vlakem stál Létající Skot čili Flying Scotsman – dvojice vlaků, které spojovaly Londýn s Edinburghem přes York a Newcastle…

Malebná údolí, louky s pestrými květy, hluboké propasti, vinice, světlé lesy plné kaštanů, zasněné vesničky. Cesta železnicí Centovalli ze švýcarského Locarna u jezera Lago Maggiore do italské Domodossoly je stejně okázalá jako fascinující a v turistech zanechá nezapomenutelný zážitek…

Alpy se dají překonat různě. Snad nejvelkolepější způsob nabízí Bernina Express. Panoramatický vlak projíždí různými jazykovými i kulturními oblastmi a mimořádně rozmanitou krajinou. Na 145 km dlouhé cestě ze švýcarského Churu do italského Tirana po albulské a berninské železnici, jež jsou součástí Světového dědictví UNESCO, překoná 196 mostů, 55 tunelů a vyrovná se i se stoupáním až 70 ‰. Během zhruba čtyř hodin jízdy se přiblíží ledovcům, vystoupá do nadmořské výšky 2253 m a sjede do sluncem zalitého ráje plného palem a další teplomilné flóry…

Albulská železnice ve švýcarském kantonu Graubünden spojuje Thusis na Zadním Rýnu se Svatým Mořicem, proslulým zimním střediskem v Horním Engadinu. Jde o technicky a stavebně jedinečnou trať, k níž neodmyslitelně patří početné smyčkové tunely, dech beroucí viadukty a až neuvěřitelně krásná alpská krajina. Symbolem tratě je viadukt Landwasser u Filisuru, který na jednom konci přiléhá přímo k strmé skalní stěně a vede koleje do tunelu…

Velký rozmach horských ozubnicových železnic ve Švýcarsku ve druhé polovině 19. stol. měl odezvu i v sousedních zemích. Z několika takovýchto tratí, jež se začaly budovat v alpském prostoru tehdejšího Rakouska-Uherska, byla nejnáročnějším projektem stavba ozubnicové dráhy z městečka Sankt Wolfgang na Schafberg (1782 m n. m.), tedy na vrchol rozložitého vápencového masivu vyplňujícího území mezi třemi velkými jezery Solné komory – Wolfgangsee, Mondsee a Attersee…

Černá parní lokomotiva se leskne olejem, jako by se chtěla chránit před pálícími slunečními paprsky. Z ventilů střídavě vypouští páru, syčí a funí. Topič zkontroluje tlak a přiloží na rošt plnou lopatu uhlí. Mezi chuchvalci kouře, které stroj chrlí v pravidelných intervalech z komína, se na nablýskané mosazi objevuje číslo 403. Oznamuje, že jde o proslulou lokomotivu „malletku“. Fascinující podívaná nadchne i hlouček školáků pozorně naslouchajících výkladu strojvůdce. Vyptávají se a nejraději by si všechny ty mosazné manometry, páky a ventily osahali. Pak ruka strojvedoucího stlačí tajemnou píšťalu a jako na rozkaz se žáci odeberou ke svému vagonu. Výpravčí zvedá staromódní plácačku, lokomotiva si povzdechne a dá se těžkým staccatem do pohybu…

Motorový vláček, kterému místní říkají „trenucciu” nebo také „trinighellu” („vláček“ či „třasák“) je na Korsice již legendou. Souprava s několika vagony jezdí napříč ostrovem a spojuje města Calvi, LʼÎle-Rousse, Ajaccio a Bastii…

Když vás při pobytu na Azurovém pobřeží omrzí pláže, můžete se vydat na výlet nostalgickým vlakem Le Train des Pignes. Jeho trať vede z Nice do Digne-les-Bains, správního centra departementu Alpes-de-Haute-Provence. Tento „borovicový vláček“ jezdí několikrát denně po 150 km dlouhé úzkorozchodné trati, která stoupá od palem na mořském pobřeží kolem početných vesniček vysoko v předhůří Alp až do nadmořské výšky více 1000 m…

Le petit train jaune – Malý žlutý vláček (katalánsky El tren Groc), tak se říká soupravám jezdícím po půvabné úzkokolejné trati o rozchodu 1000 mm z Villefranche mírným tempem prosluněnými listnatými lesy k 63 km vzdáleným náhorním plošinám Cerdagne. Vlak drkotá se svými pasažéry nad potoky, propastmi a kolem skalních stěn, projíždí 390 zatáčkami, 19 tunely a po 20 mostech či viaduktech stále výš do hor. „Vyhlídková trať první kategorie“, tak ji jednou označil německý spisovatel Kurt Tucholsky…

Tren de Sóller, úzkokolejka vedoucí přes pomerančové háje, viadukty a početné tunely, pochází ještě z dob, kdy lokomotivy vypadaly přívětivě: Ta zdejší má dvě velká kulatá přední světla coby milé oči a přípojku jako utržený nos…

Svět tratí, lokomotiv a vagonů nás provází již dvě století. Od nesmělých počátků, přes léta horečného budování desítek tratí ke dnům úpadku a následně k opětovné renesanci železniční dopravy. Železnice působí od svých počátků na mnoho lidí omamným kouzlem, zejména v případě vlaků, které nespěchají, a umocňují tak zážitek z cesty jako takové…