Svět tratí, lokomotiv a vagonů nás provází již dvě století. Od nesmělých počátků, přes léta horečného budování desítek tratí ke dnům úpadku a následně k opětovné renesanci železniční dopravy. Železnice působí od svých počátků na mnoho lidí omamným kouzlem, zejména v případě vlaků, které nespěchají, a umocňují tak zážitek z cesty jako takové…
Tren de Sóller, úzkokolejka vedoucí přes pomerančové háje, viadukty a početné tunely, pochází ještě z dob, kdy lokomotivy vypadaly přívětivě: Ta zdejší má dvě velká kulatá přední světla coby milé oči a přípojku jako utržený nos…
Le petit train jaune – Malý žlutý vláček (katalánsky El tren Groc), tak se říká soupravám jezdícím po půvabné úzkokolejné trati o rozchodu 1000 mm z Villefranche mírným tempem prosluněnými listnatými lesy k 63 km vzdáleným náhorním plošinám Cerdagne. Vlak drkotá se svými pasažéry nad potoky, propastmi a kolem skalních stěn, projíždí 390 zatáčkami, 19 tunely a po 20 mostech či viaduktech stále výš do hor. „Vyhlídková trať první kategorie“, tak ji jednou označil německý spisovatel Kurt Tucholsky…
Když vás při pobytu na Azurovém pobřeží omrzí pláže, můžete se vydat na výlet nostalgickým vlakem Le Train des Pignes. Jeho trať vede z Nice do Digne-les-Bains, správního centra departementu Alpes-de-Haute-Provence. Tento „borovicový vláček“ jezdí několikrát denně po 150 km dlouhé úzkorozchodné trati, která stoupá od palem na mořském pobřeží kolem početných vesniček vysoko v předhůří Alp až do nadmořské výšky více 1000 m…
Motorový vláček, kterému místní říkají „trenucciu” nebo také „trinighellu” („vláček“ či „třasák“) je na Korsice již legendou. Souprava s několika vagony jezdí napříč ostrovem a spojuje města Calvi, LʼÎle-Rousse, Ajaccio a Bastii…
Černá parní lokomotiva se leskne olejem, jako by se chtěla chránit před pálícími slunečními paprsky. Z ventilů střídavě vypouští páru, syčí a funí. Topič zkontroluje tlak a přiloží na rošt plnou lopatu uhlí. Mezi chuchvalci kouře, které stroj chrlí v pravidelných intervalech z komína, se na nablýskané mosazi objevuje číslo 403. Oznamuje, že jde o proslulou lokomotivu „malletku“. Fascinující podívaná nadchne i hlouček školáků pozorně naslouchajících výkladu strojvůdce. Vyptávají se a nejraději by si všechny ty mosazné manometry, páky a ventily osahali. Pak ruka strojvedoucího stlačí tajemnou píšťalu a jako na rozkaz se žáci odeberou ke svému vagonu. Výpravčí zvedá staromódní plácačku, lokomotiva si povzdechne a dá se těžkým staccatem do pohybu…
Velký rozmach horských ozubnicových železnic ve Švýcarsku ve druhé polovině 19. stol. měl odezvu i v sousedních zemích. Z několika takovýchto tratí, jež se začaly budovat v alpském prostoru tehdejšího Rakouska-Uherska, byla nejnáročnějším projektem stavba ozubnicové dráhy z městečka Sankt Wolfgang na Schafberg (1782 m n. m.), tedy na vrchol rozložitého vápencového masivu vyplňujícího území mezi třemi velkými jezery Solné komory – Wolfgangsee, Mondsee a Attersee…
Albulská železnice ve švýcarském kantonu Graubünden spojuje Thusis na Zadním Rýnu se Svatým Mořicem, proslulým zimním střediskem v Horním Engadinu. Jde o technicky a stavebně jedinečnou trať, k níž neodmyslitelně patří početné smyčkové tunely, dech beroucí viadukty a až neuvěřitelně krásná alpská krajina. Symbolem tratě je viadukt Landwasser u Filisuru, který na jednom konci přiléhá přímo k strmé skalní stěně a vede koleje do tunelu…
Alpy se dají překonat různě. Snad nejvelkolepější způsob nabízí Bernina Express. Panoramatický vlak projíždí různými jazykovými i kulturními oblastmi a mimořádně rozmanitou krajinou. Na 145 km dlouhé cestě ze švýcarského Churu do italského Tirana po albulské a berninské železnici, jež jsou součástí Světového dědictví UNESCO, překoná 196 mostů, 55 tunelů a vyrovná se i se stoupáním až 70 ‰. Během zhruba čtyř hodin jízdy se přiblíží ledovcům, vystoupá do nadmořské výšky 2253 m a sjede do sluncem zalitého ráje plného palem a další teplomilné flóry…
Malebná údolí, louky s pestrými květy, hluboké propasti, vinice, světlé lesy plné kaštanů, zasněné vesničky. Cesta železnicí Centovalli ze švýcarského Locarna u jezera Lago Maggiore do italské Domodossoly je stejně okázalá jako fascinující a v turistech zanechá nezapomenutelný zážitek…
Na počátku luxusního cestování vlakem stál Létající Skot čili Flying Scotsman – dvojice vlaků, které spojovaly Londýn s Edinburghem přes York a Newcastle…
Komfort a půvab edwardovského venkovského sídla, atmosféra skotských Privat clubs s elegantně prostřenými stoly a nablýskaným stříbrem v jídelním voze, samet, plyš a hedvábí, lesk bronzu a drahé tapiserie. A především excelentní vnímavá obsluha, pro kterou je zákazník pobývající v mahagonových budoárech králem. To vše patří k cestě vlakem Royal Scotsman, který se jako nejmenší grandhotel na světě v rytmu minulých dob kodrcá půl týdne okouzlující skotskou krajinou…
Orient Express je nejslavnějším vlakem na planetě. V minulosti byl symbolem luxusu a rychlosti, dnes je hlavně symbolem cesty do minulosti. Interiéry vagonů i kvalita služeb jsou do sebemenších detailů excelentní. Kdo nastoupí do tohoto vlaku, ocitne se v jiném světě…
Budete-li pátrat po železničních rekordech, skončíte skoro pokaždé dřív nebo později ve Švýcarsku. I proto je převážná většina našeho výběru sedmi evropských železničních „nej“ soustředěna právě do této země…
