Komfort a půvab edwardovského venkovského sídla, atmosféra skotských Privat clubs s elegantně prostřenými stoly a nablýskaným stříbrem v jídelním voze, samet, plyš a hedvábí, lesk bronzu a drahé tapiserie. A především excelentní vnímavá obsluha, pro kterou je zákazník pobývající v mahagonových budoárech králem. To vše patří k cestě vlakem Royal Scotsman, který se jako nejmenší grandhotel na světě v rytmu minulých dob kodrcá půl týdne okouzlující skotskou krajinou.
Když se královna Viktorie rozhodla opustit letní londýnské vedro, nařídila svému komorníkovi, aby neprodleně zařídil potřebné: royals pojedou na zámek Balmoral nadýchat se čerstvého vzduchu. Víkend byl ve znamení královské cesty vlakem na Skotskou vysočinu (Highlands). Jiná možnost tehdy ani neexistovala. Auta a letadla se dostala ke slovu až dávno po královnině smrti. Jak taková cesta aristokratickým vlakem probíhala, lze zažít i dnes – na palubě vlaku Royal Scotsman, tedy Královského Skota, pojízdného královského luxusního hotelu.
Kdo se chce alespoň čtyři dny nechat hýčkat, tomu nabízí cesta Královským Skotem až nepředstavitelné pohodlí. Mahagonový budoár se sametem, hedvábím a nablýskaným bronzem, stolek a pohodlná křesla na tlustém měkkém koberci a za okny Skotsko jako z pohádky. Excelentní jídla, vybraná vína a výlety k zámkům, hraběcím parkům nebo palírnám proslulých skotských Single Malt Whisky patří k programu cesty. Vždy v pečlivém doprovodu vlakového personálu, který – jak se zdá – umí číst v očích vaše přání a snaží se je splnit, ještě než je vyslovíte.
Studovat jízdní řády nebo hledat přístupové stezky k přírodním krásám není zapotřebí. Z pohodlného fotelu můžete pozorovat, jak se za prostorným oknem promítá film ubíhající krajiny, číst si nebo si od kvalifikované průvodkyně nechat vysvětlit podrobnosti o historii krajiny či hraběcím sídle, které právě míjíte. Nebo si prostě po namáhavém obědě můžete zdřímnout…
Při balení kufrů před odjezdem se nesmí zapomenout na smoking. Po dva večery je pro pány předepsaný. Skotský sváteční kroj, kilt, si pánové můžou zakoupit na místě před odjezdem vlaku. Vlak je v jistém slova smyslu kopií proslulého Orient Expressu. Neslouží přepravě z jednoho místa na druhé, nýbrž jezdí křížem krážem jako promenující se hotel na kolejích, pardon, grandhotel. Jde o samoúčelné cestování, jehož cílem je zážitek z cesty – té nejexkluzivnější a také nejhezčí, v tomto případě vedoucí Skotskou vysočinou.
Když se naše skupinka konečně sešla na Waverley, podzemním nádraží v Edinburghu, stojí již náš nostalgický skvost na kolejích jako diva čekající na vystoupení. Chlouba skotských železnic působí svými bordó vagony z 19. stol., které byly pečlivě a s láskou k detailu a bez ohledu na náklady restaurovány a opatřeny elegantním nápisem The Royal Scotsman, jako relikt z viktoriánských dob.
Již odjezd z edinburského nádraží propůjčí cestě tu správnou kulisu: rudý koberec, šampaňské, vousatí muzikanti v kiltech, vyhrávající na dudy patriotické skotské písně. Nálada a hluk, v němž by se lehce nechala přeslechnout píšťalka vlakvedoucího. Naše obavy jsou však neopodstatněné. Vlak je tu výlučně pro nás a čeká jenom na nás: vybraná společnost 32 pasažérů-důchodců z Německa, Švýcarska a dalších zemí. Nezřídka přilétají i cestující z USA, kteří s sebou přinášejí potřebné nadšení, projevující se opakovanými zvoláními how great a thatʼs wonderfull, doprovázenými patřičnými vzdechy.
Cesta slouží k relaxaci a se Skotskem zprostředkuje samozřejmě jenom povrchní kontakt. Setkání s místními je omezeno na průvodce exkurzí a (noblesní) hostitele. Vlak jede přes Glasgow na západní pobřeží, podél osamocených bažin a divoce romantických Bens (kopců) a Glens (údolí) a Lochs (jezer) k drsné velkolepé Skotské vysočině. Po několika hodinách jízdy, ještě než padne soumrak, nás očekává v Taynuiltu exkurze do…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy