Lednicko-valtický areál - Ovocné sady u silnice z Valtic do Lednice v západu slunce

Lednicko-valtický areál

Lednicko-valtický areál je jedinečnou ukázkou komponované krajiny, ojedinělou i v celosvětovém měřítku. Krajinářské úpravy a stavební činnost v oblasti zahrnující členitou Valtickou pahorkatinu i část nížiny Dyjsko-moravské nivy podél řeky Dyje a potoka Včelínek směřovaly k ztělesnění dávného evropského ideálu života v bájné Arkádii, případně rajské zahradě. Ruku v ruce se zkrášlováním krajiny a jejím estetickým působením však šlo i její hospodářské využití. Umělecké hodnoty se zde spojily v jeden celek s funkčním hospodařením v krajině…

Podoba Lednicko-valtického areálu (LVA) se vyvíjela a utvářela v režii rodu Liechtensteinů zhruba 600 let, přičemž celá kompozice byla postavena na existenci dvou center – Valtic a Lednice. Prvním krajinářským počinem v této oblasti bylo založení rybníků k chovu ryb na potoce Včelínek jižně a jihozápadně od Lednice. Na přelomu 14. a 15. stol. tam vznikly dodnes existující rybníky Mlýnský, Prostřední a Hlohovecký a v roce 1418 pak západně od nich ještě Nesyt, dnes s plochou téměř 300 ha největší rybník na Moravě a osmý největší v ČR. První vrchol v uspořádání krajiny LVA nastal za vlády knížete Karla Eusebia ve 2. pol. 17. stol. Barokní krajina byla tehdy organizována především soustavou přímých cest lemovaných alejemi, které se hvězdicovitě rozbíhaly z Valtic. Při pohledu na mapu tyto cesty i dnes snadno odhalíme.

Lednicko-valtický areál - Janův hrad
Janův hrad

Zásadní pro dotvoření celého areálu do podoby, jakou známe dnes, bylo období klasicismu a romantismu, tj. konec 18. a 1. pol. 19. stol. Především architekti, krajináři a zahradníci knížete Jana I. Josefa vytvořili z alejí, rybníků, lesů a obor, polí, vinohradů, ovocných sadů či pastvin, doplněných množstvím saletů, oněch drobných staveb převážně okrasných, leč někdy i s funkcí praktickou, se vzhledem často extravagantním, úchvatnou „krajinu chrámů“, jeden velký „okrasný statek“ (ornamental farm či ferme ornée), vztažený ovšem na celou krajinu LVA.
Turisté mají v LVA na výběr obrovské množství cest a tras. Využívat mohou značené turistické stezky, cyklostezky, naučné stezky, ale s podrobnější mapou nezabloudí ani na cestách neznačených. A tak si teď připomeňme některé přírodní dominanty a salety, k nimž můžete směrovat své výlety. Začneme u Lednických rybníků. Stejnojmennou národní přírodní rezervaci tvoří čtyři výše vyjmenované rybníky na Včelínku a s nimi ještě Zámecký rybník, o němž se zmiňujeme v článku Esence romantismu. Rezervace chrání unikátní mokřadní území s pestrými rostlinnými i živočišnými společenstvy. Rybníky založené kvůli chovu ryb (a dodnes tak využívané) se staly rovněž mezinárodně významným ptačím hnízdištěm stejně jako migrační zastávkou tažných druhů.

Kolem rybníků na Včelínku vede naučná stezka se 14 zastávkami dlouhá asi 12 km. Turisty přivede také k několika saletům a další jsou z ní snadno dosažitelné krátkými odbočkami. Pro pozorování ptáků je třeba se vybavit kvalitním dalekohledem. Přímo na trase naučné stezky je na jižním břehu Mlýnského rybníka jedna ornitologická pozorovatelna, vyvýšený krytý přístřešek umožňující klidné pozorování a zároveň alespoň částečně schovávající pozorovatele před zraky ptáků. Další tři pozorovatelny jsou v zajímavých lokalitách u Nesytu, dvě na jeho severním břehu a jedna na jihovýchodním okraji rybníka. Pro náruživé amatérské ornitology jsou vhodnější, protože jejich okolí bývá klidnější než prostředí naučné stezky. Na Lednických rybnících bylo dosud pozorováno 142 ptačích druhů, některé však jen ojediněle. Ve větším počtu a pravidelně se zde vyskytuje jen několik druhů – více než 94 % všech zaznamenaných pozorování (více než čtyři a čtvrt milionu jedinců) připadá na pouhých 13 druhů. Druhové složení se liší podle ročního období, obecně lze konstatovat, že k nejhojnějším druhům zde patří kachna divoká, lyska černá, racek chechtavý, husa velká, polák velký, čírka obecná, lžičák pestrý, polák chocholačka, zrzohlávka rudozobá, potápka roháč, potápka černokrká a labuť velká.

Lednicko-valtický areál - lednické rybníky s množstvím ptactva
Lednické rybníky jsou zajímavou lokalitou pro profesionální i amatérské ornitology. První známý popis ornitologické exkurze zde pochází už z roku 1885, systematicky se tu ptáci sledují zhruba sto let. V časném ránu pozdního léta vidíme na Prostředním rybníku hlavně kachny divoké a racky chechtavé, při podrobnějším průzkumu objevíme poláky velké a zrzohlávky rudozobé, nechybí ale ani volavky popelavé a volavky bílé

Odkud a kterým směrem se po naučné stezce vydáte, záleží pochopitelně na vás. Podle číslování výkladových panelů začíná stezka u parkoviště na severovýchodním okraji Mlýnského rybníka, jen asi 300 m od moderní vyhlídkové věže Lednická kolonáda, která byla postavena v roce 2014 na jižním konci lednické lázeňské kolonády. Ano, Lednice je od roku 2007 také lázeňským městem využívajícím léčivé účinky jodobromové minerální vody. Rozhledna je to malinká, vyhlídková plošina je ve výšce pouhých 5 m, ale i to v okolní rovině stačí.

Naučná stezka Lednické rybníky vede nejprve k západu po severním břehu Mlýnského, Prostředního a Hlohoveckého rybníka až k Hraničnímu zámečku. Prvním saletem na trase je ale Rybniční zámeček nad Prostředním rybníkem vystavěný v letech 1814–1816 podle návrhu Josepha Georga Kornhäusela, jenž nahradil ve funkci dvorního architekta Liechtensteinů Josepha Hardtmutha po jeho roztržce s knížetem Janem I. Drobná harmonická patrová stavba v palladiovském stylu sloužila jako místo, kde se shromažďovala vrchnost před lovem ptáků a ryb, rovněž jako hájovna a později byt zahradníka. Rybniční zámeček není pouze kulturní památkou, nýbrž také evropsky významnou lokalitou zajišťující ochranu netopýra brvitého, jehož početná letní kolonie obývá jeho půdní prostory…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pálava

Lednicko-valtický areál

Shopping Cart