Vhodíte žeton do turniketu, otevřou se posuvné dveře a zmizíte ve tmě. Až se dveře za vámi zavřou a druhé před vámi otevřou, tma se maličko projasní. Řada skleněných vitrín uprostřed a na stěnách obrazy, vše ale nasvíceno tak decentně, že v dlouhém úzkém sále, kde smí pobývat najednou nejvýše 60 osob, panuje jinak hluboké přítmí. Pro Lichtenštejnskou pokladnici kulisa více než případná.
Od loňského jara má Lichtenštejnské zemské muzeum novou samostatnou expozici, v níž je soustředěna reprezentativní ukázka cenností ze sbírky lichtenštejnských knížat a některé další umělecké poklady. Hned první exponát patří k těm nejefektnějším – v samostatné vitríně trůní lichtenštejnský knížecí klobouk. Původní klobouk, svou bohatostí připomínající panovnickou korunu, zhotovil mistr Daniel de Briers z Frankfurtu nad Mohanem v roce 1626 pro Karla I. Po jeho smrti putoval klobouk zdobený zlatem, 26 perlami, téměř 130 diamanty a 16 rubíny z Prahy do Valtic a dál do Vídně, kde během 18. stol. zmizel. Zachoval se ale naštěstí jeho nákres, podle kterého byla zhotovena replika darovaná knížeti Františku Josefovi II. v roce 1978 k 40. výročí jeho vlády. A právě ona je dnes vystavena v pokladnici.
V dalších vitrínách najdeme třeba zlatem zdobené pistole s kolečkovým zámkem z konce 16. stol., pušku s křesadlovým zámkem, kterou dostal kníže Josef Václav darem od císaře Josefa II. (jemuž před tím přivezl z Parmy jeho první nevěstu Isabelu), nebo pravou rukavici ze zbroje císaře Maxmiliána II. Kromě válečnických cenností tu jsou ale i drobné umělecké předměty, řezby ze slonoviny, stříbrný Orfeus s harfou nebo věčný kalendář, půvabná drobnost z pozlacené mědi a mosazi, kterou zhotovil v Praze krátce po roce 1587 mistr Erasmus Habermel, známý mechanicus na dvoře Rudolfa II.
A potom samozřejmě velikonoční vajíčka… To se už dostáváme od knížecích pokladů k odkazu jednoho z nejvýznamnějších lichtenštejnských sběratelů…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lichtenštejnsko