V Lipsku najdeme spoustu různých zajímavostí. Přesto je odpověď na otázku, v čem tkví jeho naprostá jedinečnost, velmi snadná. V obchodních pasážích.
Pasáže? Takových je a v tolika už jsem byl/a, pomyslí si teď asi leckdo. Ale nepodceňujte Lipsko! Historické centrum města je jimi protkáno tak, že kdyby se zvýraznily na pohledu z ptačí perspektivy, objevil by se na takovém obrázku vzorec husté pavučiny. Lipská pasáž, to není jen tak ledasjaký rovný průchod z jedné ulice do sousední rovnoběžné, ba ani jedna zatáčka a cesta za roh. Ano, jsou i takové, ale skutečná lipská extratřída, to je rovně, doleva, doprava, po schodech nahoru nebo dolů, doprava, na vnitřním krytém dvoře se rozhodnout, zda rovně nebo doleva, potom doprava – a hrome, kde jsem to vyšel?!?
Na počátku v tomto případě nebylo ani slovo, ani velký třesk, nýbrž postavení Lipska jako tržního města, ba přímo velmoci. Kupci přijíždějící na trhy s sebou přiváželi obrovské množství zboží, zprvu dvakrát ročně – jeden trh se konal k Jubilate, třetí neděli po Velikonocích, druhý o svátku archanděla sv. Michaela (Michaelis) 29. září. Od Nového roku 1459 k nim přibyl ještě třetí trh novoroční, povolený předchozího roku kurfiřtem Fridrichem II. Když římský král Maxmilián I. roku 1497 všechny tři trhy nejen potvrdil, ale zároveň povýšil na trhy říšské, znamenalo to větší slávu, více peněz, ale také ještě více zboží, které se muselo vyložit, uskladnit, přeložit, naložit, to vše co možná nejrychleji a nejsnadněji. A tak vznikl „průjezdní dvůr“, který zpočátku nebyl ničím jiným než kopií dvora venkovské usedlosti přeneseného do městských podmínek. Jeho zásadní výhodou bylo, že se zboží dalo rychle vyložit a naložit, aniž by se musel povoz složitě otáčet – na jedné straně do dvora vjel a na protilehlé z něho ve stejném směru vyjel.
Po nějaké době však už prostory kolem takového dvora potřebám kupců nepostačovaly. A tak se začaly dvory a objekty kolem nich různě spojovat do „průjezdních domů“, typických hlavně pro barokní éru 18. stol. Moderním slovníkem řečeno, šlo vlastně o optimalizaci všech ekonomických a logistických výhod, které skýtaly průjezdní dvory. V přízemí byly obchody, které se pronajímaly, pod nimi sklepy, v prvním patře obytné prostory a nad nimi sklady. Především naproti radnici na západní straně náměstí Markt a v Petersstraße vybíhající z Marktu k jihu stála takových domů celá řada, ale do dnešní doby z nich přežil jediný, Barthels Hof. Pro obchodníka Gottlieba Barthela ho v letech 1747–1750 postavil nejvýznamnější architekt pozdního baroka a rokoka v Lipsku, Georg Werner. Zahrnul do něj i původní dům U Zlatého hada, jehož průčelí do Marktu zdobil až do vzniku nové novobarokní fasády v roce 1870 renesanční arkýř z roku 1523. Při úpravě fasády byl sňat a přemístěn na vnitřní stranu tohoto domu, takže nejstarší dochovaný fragment průčelí měšťanského domu v Lipsku si můžeme v klidu prohlédnout z prostoru dvora, dokonce i přímo ze zahrádky restaurace nesoucí jeho jméno a servírující už více než sto let tradiční saskou kuchyni.
Postupující industrializace a rozvoj železniční dopravy začaly během 19. stol. přinášet změny i do pořádání trhů. Obrovský objem zboží, který se dal přepravit po železnici, vedl nejprve k tomu, že v Lipsku došly skladovací prostory. Ale později se také ukázalo, že k vlastnímu prodeji zboží, které se vyrábí průmyslově, ve velkém množství a stálé kvalitě, už trhy v klasické podobě nejsou nezbytně nutné. Od roku 1895 je vystřídaly vzorkové trhy – obchodníci už s sebou vozili pouze vzorky, na jejichž základě se uzavíraly objednávky, často dokonce na zboží, které v požadovaném množství ještě ani nebylo vyro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nejkrásnější turistické železnice Evropy