Kdybychom chtěli pouze romanticky vyprávět, mohli bychom sklenout široký oblouk táhnoucí se od závojem pověstí zahaleného západoslovanského kmene, těžké boje s ještě nezřetelnějšími Lučany svádějícího, až k básníku bez tváře, leč s dílem nesmrtelným, Karlu Hynku Máchovi. Kdybychom namísto dlouhých zkazek měli k dispozici dvě slova, mohla by znít „Zahrada Čech“, ať už chápána jako epiteton ornans okolního kraje, název zdejšího výstaviště či přímo jméno největší zahradnické výstavy v naší zemi. A mělo-li by být vyřčeno slovo jediné, je tu: Litoměřice.

V názvu jsem si dovolil parafrázovat podtitul půvabné knížky kreseb velkého litoměřického patriota Jiřího Ryvoly „Město, ve kterém stojí za to žít“. Oné výsady se dostává necelým pětadvaceti tisícům stálých obyvatel, nám ostatním nezbývá, než přijít na návštěvu. Pojmout ji můžeme různě, jak jen různé jsou litoměřické podoby. Dají se tu hledat detaily, všechna ta ryvolovská zákoutí, nároží, uličky, věže a komíny, obdivovat stavby církevní i světské, s kořeny často ještě gotickými a tváří omlazenou slohy pozdějšími, vstupovat do muzeí a galerií a kochat se v nich výsledky lidského umu od románských plastik až po ojedinělou sbírku naivního umění druhé poloviny 20. stol. anebo usednout u sklenky vína. Jedno nevylučuje druhé a to poslední završuje vše.

Litoměřice leží u Labe, ba co víc, nad jeho soutokem s Ohří. A právě odtud je vstup do města nejpůsobivější. Můžeme jen litovat, že se nemůžeme vrátit do časů starého barokního mostu se 14 sochami, který na přelomu 17. a 18. stol. postavil Giulio Broggio se svým synem Octaviem. Pravobřežní vyústění dnešního Tyršova mostu dokončeného v roce 1910 bylo z dopravních důvodů posunuto o několik metrů proti proudu Labe. Původně most směřoval do poměrně strmé ulice, v jejíž spodní části vznikly roku 1828 monumentální Jezuitské schody. Příchozí po nich musel vystoupat a projít pod obloukem nesoucím spojovací chodbu mezi kostelem Zvěstování Panny Marie a protilehlou jezuitskou kolejí. Pak teprve vstoupil do ulice nesoucí dnes rovněž jméno Jezuitská, aby jí pokračoval na hlavní litoměřické náměstí. Opravdu působivý vstup!

Čas bere i dává. Co ubral na působivosti, vynahradil na jiných zajímavostech. Osmnáct let dominovala schodišti hojně diskutovaná obří dřevěná plastika Jiřího Beránka „Neznámo odkud“, jež vznikla roku 1992 v rámci sympozia Barok a dnešek, které se konalo právě v přilehlém kostele Zvěstování Panny Marie. Po předloňské rekonstrukci zůstal na schodišti jen její fragment, o dalším osudu celé plastiky se jedná. Od úpatí schodů se lze vydat na nově upravené parkány, do prostoru mezi středověkými hradbami, z nichž se otevírá pěkný výhled na Dómský pahorek.

Parkány nesou na středoevropské poměry dost nezvyklé a u nás vcelku neznámé jméno José Rizala. Ještě větší překvapení čeká na toho, kdo po nositeli jména začne pátrat. Zjistí totiž, že jde o filipínského národního hrdinu, očního lékaře, básníka, spisovatele, buditele a bojovníka za nezávislost z konce 19. stol., jenž byl ve svých 35 letech pro výstrahu popraven v Manile. Za jeho vazbu na Litoměřice může profesor zeměpisu a dějepisu na zdejší reálce (a později, už po Rizalově smrti, její ředitel) Ferdinand Blumentritt, který se od mládí zajímal o španělské kolonie, naučil se španělsky a nad rámec své práce si „bádal“, zejména o Filipínách, byť je osobně nikdy nenavštívil. Tento jeho badatelský věhlas byl i díky četným publikacím ve své době dost známý, a tak není divu, že když se při své evropské cestě ocitl Rizal v květnu 1887 v Litoměřicích, chtěl se s vyhlášeným badatelem setkat. Stalo se a oba muži se spřátelili, byť Rizal po pár dnech odjel a znovu se již neviděli. A tak má Rizal v Litoměřicích parkány, zatímco po Blumentrittovi jsou pojmenovány ulice a náměstí v Manile i v Rizalově rodišti Calambě – a také malý parčík na severní straně litoměřického starého centra, kde najdeme i jeho pamětní desku obsahující Rizalův citát: „I já jsem srdcem Litoměřičan, právě tak, jako Vy se cítíte být Filipincem.“

Po parkánech dojdeme až k vrcholu Máchových schodů, kde se poprvé setkáváme s autorem slavného Máje – a nejen v n…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České středohoří