Jestliže o naší republice tvrdíme, že je zemí rozhleden, pak na krajské úrovni můžeme to samé říkat o Ústeckém kraji. Vyhlídkových staveb tu momentálně napočítáme o něco víc než čtyři desítky a na tomto počtu mají téměř poloviční podíl rozhledny v Českém středohoří. Pojďme teď některé z nich v krátkosti obejít, přičemž následující odstavce berte hlavně jako inspiraci k případným výletům za poutavými výhledy.
Začněme na západě, na vrcholu kopce Hněvín (399 m n.m.), bez jehož nezaměnitelné siluety by Mostecko nebylo Mosteckem. Stával tady hrad poškozený za třicetileté války, který v polovině 17. stol. nechali mostečtí měšťané zbourat, aby již nelákal k městu kořistníky a také aby získali levný stavební materiál. Jenže hrad na vrcholu chyběl, a tak – po intermezzu s dřevěnou zmenšeninou Eiffelovky, kterou po roce povalil silný vítr – vznikl spolek, jenž začal hradní areál obnovovat v historizujícím slohu. Prvním dokončeným objektem byla v roce 1900 vysoká válcovitá věž z neomítnutého kamene, koncipovaná jako vyhlídková. S robustním dřevěným ochozem a typickým zašpičatělým zastřešením dotváří onu hněvínskou siluetu a dodnes slouží svému původnímu účelu.
Z Hněvína je vidět do města a ke Krušným horám, krajinově nejpůsobivější se ale odtud jeví panorama Českého středohoří, v němž dominují Bořeň, Zlatník a bližší Špičák s jizvou bývalého kamenolomu. V prostoru před ním se rozkládalo historické jádro Mostu, zlikvidované za socialismu kvůli těžbě uhlí. Nejviditelnější připomínkou tohoto barbarství je při úpatí Hněvína stojící Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie – ano, ten „přesunutý“.
Pohradická hora (419 m) u Bíliny bude asi cílem spíše jen pro fajnšmekry, kteří se rádi podívají na nevelké torzo zdiva nejstarší rozhledny ve Středohoří. Tu tady dal vystavět v letech 1838–1840 známý pražský arcibiskup Alois Josef Schrenk, pobývající často v arcibiskupském zámku ve Světci, odkud také nechal k rozhledně zřídit promenádní cestu. Dnes je sice odtud výhled jak směrem k Bílině, tak k Milešovce trochu omezen vzrostlými stromy, přesto je pořád velice pěkný.
K rozhledně Radejčín se nejsnáze dostanete polní cestou od stejnojmenné železniční zastávky, ležící na trati Lovosice – Teplice. Rozhledna patří do kategorie těch, jež „parazitují“ na stožárech nových vysílačů mobilních operátorů, a je přes den volně přístupná. Z plošiny v dvacetimetrové výšce nad terénem lze dohlédnout přes část labského údolí a Radobýl až k Řípu, v jiném směru ke Kletečné a také k blízkému portálu jednoho z tunelů dokončovaného úseku dálnice D8. Je docela výhodné pokračovat z Radejčína dále po žluté značce až k místu zvanému Doerellova vyhlídka a pak ještě k vyhlídce od kostelíka sv. Barbory v Dubicích. Z obou míst na horním okraji kaňonovitého údolí Labe se otevírá nádherný výhled dolů, kde o dvě stě metrů níže řeka ladným obloukem obtéká úpatí kuželovitého vrchu Deblík. Za ním v pozadí se roztahuje rozložitý trup Varhoště a jeho vrchol (639 m) bude naší další zastávkou.
Nejjednodušší možností, jak se dostat k velice populární a volně přístupné rozhledně na Varhošti, je žlutě značená cesta vedoucí sem od malého parkoviště v sedle pod Varhoštěm. Současná rozhledna měla dvě předchůdkyně a po té prvorepublikové zdědila kamennou podezdívku, na kterou byla v roce 1973 usazena vrtulníkem neobvyklá konstrukce – ocelový pilíř se třemi kruhovými vyhlídkovými plošinami nad sebou, jakoby na něj souose navlečenými. Výhled z té nejvyšší patří k nejkrásnějším a nejobsažnějším v celém kraji, za dobré dohlednosti například rozeznáte Mělník i okraje Prahy, a přitom máte unikátní možnost pozorovat stužku Labe, jak se proplétá Středohořím v celkem asi deseti navzájem oddělených úsecích.
Z Varhoště dohlédnete i do Ústí nad Labem, které jako jedno z mála našich měst má ve svém obvodu rozhledny hned tři. Jeho poloha v členité krajině si o to ovšem vyloženě řekla. Rozhlednou číslo jedna je tu vyhlídková věž (227 m n.m.) výletního zámečku Větruše, jenž shlíží na město z ostrohu nad soutokem Labe s Bílinou a k němuž se dá dostat i nedávno vybudovanou kabinovou lanovkou (kdysi se dokonce uvažovalo o vybudování stometrového eskalátoru, nejdelšího v zemi). Krásného městského panoramatu si tady můžete užít i z rozlehlé…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České středohoří