Prší. Spíše než lehkým a častým galicijským deštíkem chirimiri mě Lugo vítá silným deštěm. Je už podvečer, smráká se, rozsvěcejí se první pouliční světla. Nic zvláštního, když tu se najednou cosi zablýskne. Jako očarovaná se zastavuji a dívám na změť všech možných hnědých a šedivých odstínů, které si lze vůbec představit. Barvy žuly, pískovce a břidlice. Před sebou mám impozantní hradby Luga. Není to ale jejich rozměr či stáří, co mě tak oslňuje, nýbrž barva břidlice, díky které se hradby i město slévají do jedné hmoty. Středověký titan, řekl by možná Frank Gehry, který tento novodobý materiál použil na mnoha moderních budovách ve Španělsku. Šedivá břidlice se zlatavými odlesky je základním kamenem v galicijské zemi a pohled na ni se nikdy neomrzí.
Novodobé dějiny hradeb v Lugu se začaly psát v roce 2000, kdy byly zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO. Hradby s 85 mohutnými baštami, dlouhé 2 117 m, obepínají v nepravidelném kruhu historické jádro města, které patří k těm nejstarším ve Španělsku. Důvod zápisu je prostý. Jde o jediný neporušený hradební celek z římské doby nejen na Pyrenejském poloostrově, ale i na světě. Zajímavý je pohled z hradeb, který ukazuje, jak se úcta či neúcta k památkám měnily v čase. Dnes jsou hradby chráněny jako oko v hlavě, ale v průběhu minulých staletí posloužily jako opora lecjakým stavbám, které se na ně přilepily. Hradby jsou široké v průměru 6 m, a tak se po nich můžete procházet a nahlížet do dvorků a zahrádek s prádlem či domácími zvířaty.
Tak jako mají mnohá města dohody o partnerství s jinými, ale v něčem si podobnými městy, tak i hradby v Lugu mají bratrskou dohodu se slavnou Velkou čínskou zdí. Stavěly se v 2. pol. 3. stol., jejich výška se pohybuje v rozmezí 8–12 m a tloušťka 7–8 m. Z původních 85 bašt se dochovalo 71. Většina má půlkruhový půdorys, jedenáct pak čtvercový. Z bran, které patří mezi nejstarší, zmiňme alespoň dvě. Brána sv. Jakuba, zvaná též Postigo, byla vyhrazena kléru. Využívali ji mniši, když chodili pracovat do svých sadů a na svá políčka. Také bývala jedinou, která zůstávala otevřená i v dobách moru. Bránou Miña se schází k řece Miño, jež protéká městem. Za ním se pak řeka zařezává do mírně kopcovité krajiny a na prudkých svazích jejího nádherného hlubokého údolí se již od dob Římanů pěstuje vinná réva. Dnes nesou vína z této oblasti označení původu (denominación de origen) Ribeira Sacra.
Dnes téměř stotisícové město Lugo je ale starší než hradby a bývalý římský vojenský tábor. Je dokonce vůbec nejstarším městem v autonomní oblasti galicie. Místní historikové nejsou jednotní v názoru na původ jeho jména, a tak si můžeme vybrat mezi Lugh, lugar sagrado neboli svaté místo, nebo Lucus Augusti, svatý les císaře Augusta. V každém případě toto místo osídlili nejprve Iberové a Keltové. Vojenský tábor zde založil kolem roku 25 př. n. l. římský velitel Gaius Ansistius Vetus, který ve jménu císaře vedl římské kohorty proti nezkrotným Kantabrijcům. Asi o 10 let později pak Paullus Fabius Maximus založil v místech tohoto tábora město Lucus Augusti a reorganizoval celý sever Španělska podle římských zvyklostí. Kromě jiného založil i dnešní portugalské město Braga. Na hlavním náměstí v Lugu se vyjímá jeho socha po boku sochy císaře Augusta a oba společně třímají zakladatelskou listinu města. Škoda, že ani jeden nemůže vidět, jak se toto město z břidlice a žuly, obehnané úchvatnými hradbami, leskne v podvečerním světle.
Další články z vydání o španělských památkách UNESCO zde