Ambras – příběh utajené lásky

Jeho vznik byl spjat s prastarou obchodní stezkou a „Innským mostem“, který dal jméno i přilehlému městu. Nejprve patřil hrabatům z Andechsu a pak, od 14. stol., Habsburkům, s nimiž je spojena asi nejvýznamnější kapitola jeho historie. V v roce 1563 ho získal arcivévoda Ferdinand II. – a zde nechť zejména čtenářky zpozorní, neboť bude následovat romantická zápletka, příběh zapovězené, leč vyvzdorované lásky.
Arcivévoda Ferdinand II., u nás známý spíše jako Ferdinand Tyrolský, což vylučuje záměnu s neoblíbeným pozdějším císařem téhož jména, byl druhorozeným synem „našeho“ Ferdinanda I. a královny Anny Jagellonské. Narodil se roku 1529 v Linci, ale vyrůstal v Čechách, kde jej otec už jako osmnáctiletého ustanovil místodržitelem. Dostalo se mu skvělého vychování i vzdělání. Otec s ním měl, jako s (údajně) nejmilejším z dětí, velké plány – samozřejmě ve stylu rodového hesla o „šťastné Austrii“, opírající se o výhodné sňatky, zatímco válčit si mohou jiní. Neboť ona království, co jiným dá Mars, dá přece Rakousku Venuše… I nevěsta byla už vyhlédnuta – měla to být jedna francouzská princezna. Jenže božská Venuše měla s princem diametrálně odlišné záměry a všechno dopadlo jinak. Někdy na počátku 50. let 16. stol., když mu bylo něco přes dvacet, seznámil se Ferdinand v Březnici s Filipinou Welserovou, dcerkou z neurozeného, ale závratně bohatého rodu obchodníků z Augsburgu. Jen pro ilustraci stačí připomenout, že její strýc Bartoloměj, tajný rada Karla V., svého císaře finančně podporoval (spolu s Fuggery mu půjčil neuvěřitelných 12 tun zlata!) a byl to on, kdo v roce 1528 financoval dobytí Venezuely, která se pak stala (coby zástava za půjčku) víceméně welserovským rodinným majetkem. Filipina však byla nejenom bohatá, ale především krásná, vzdělaná, velmi milá a zřejmě ani jí nebyl docela lhostejný mladý, inteligentní arcivévoda.
To, že urození synkové z královských rodin mívali bezpočtu milenek, neodporovalo zvyklostem, ba ani jejich případnému manželskému stavu. Jenže zde se vztah dvou tajných milenců proměnil v hluboké pouto, jemuž muselo záhy vše ustoupit. I kariéra mladého prince, kterému muselo být jasné, že nerovný sňatek jej navždy vyškrtne z plánů dynastické politiky. A ke sňatku skutečně došlo, Ferdinand Tyrolský se s Filipinou oženil v roce 1557. Nebyl to ostatně jediný čin, jímž se syn postavil proti svému otci: traduje se, že právě pod Filipininým vlivem byl mladý pán dosti vlažný v provádění tatínkových opatření proti Jednotě bratrské, a samotné Filipině se přičítají zásluhy o zmírnění útrap biskupa Jana Augusty a bratra Jakuba Bílka, dlouhá léta vězněných na Křivoklátě…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2020

Shopping Cart