V Královském paláci na Hradním vrchu sídlí společně s dalšími institucemi také Maďarská národní galerie, založená v roce 1957. Uchovává komplexní sbírky maďarského umění od středověku až po současnost. Součástí stálé expozice malířství a sochařství 19. stol. jsou rovněž díla významného a uznávaného umělce Mihálye Munkácsyho.
Proslavil se nejen svými díly, ale i pozoruhodným, v lecčem romantickým životním příběhem. Munkácsy se narodil roku 1844 v Mukačevu jako Michael von Lieb a maďarský název města Munkács později převzal coby pseudonym. Chudý sirotek, o něhož se staral strýc, vstoupil v 17 letech do učení k malíři Eleku Szamossymu, pak studoval na Akademii ve Vídni, odkud přesídlil do Mnichova, kde vytvořil první významné práce. Zpočátku maloval převážně scény z denního života sedláků a chudiny. Napodoboval při tom styl svých maďarských současníků, žánrových malířů, jakými byli například Károly Lotz nebo János Janko. V dalších letech se více soustředil na malování krajin. V roce 1867 odcestoval do Paříže na Světovou výstavu, kde na něho zapůsobila moderní francouzská malba. Světoběžník Munkácsy pak studoval v Düsseldorfu, kde v roce 1869 vytvořil obraz Poslední den odsouzencův, své první mistrovské dílo, nadšeně přijaté kritikou. Munkácsy za něj získal zlatou medaili na Pařížském salonu. Byla to vstupenka do uměleckého světa první kategorie, kvůli němuž se okamžitě přestěhoval do Berlína. Maloval žánrové obrazy jako Výroba cupaniny nebo Žena sbírající chrastí. V Paříži se jeho mecenášem stal baron de Barches, jenž ho pozval na svůj zámek v lucemburském Colpachu. Když baron zemřel, Munkácsy se oženil jeho s vdovou. Díky ní se slavná Villa Munkácsy v pařížském parku Monceau stala centrem společenského dění.
Zásadní zlom v Munkácsyho uměleckém životě představuje historický obraz Slepý Milton diktuje své dceři Ztracený ráj. Obraz zakoupil a úspěšně prodal rakouský obchodník s uměním Charles Sedelmeyer. Umělci nabídl desetiletou smlouvu a začal organizovat výstavy jeho děl. Munkácsy se stal zámožným mužem a uznávaným příslušníkem pařížské umělecké společnosti. Cesta do Ameriky na přelomu let 1886 a 1887 patřila k vrcholům jeho kariéry. Američtí zákazníci si oblíbili zvláště salonní obrazy, za něž neváhali dát velké peníze. Se Sedelmeyerem se Munkácsy dohodl na namalování velkých pláten s tématem Bible. Vytvořil Krista před Pilátem, následovala Golgota a trilogii uzavřel obraz Ecce homo, který dokončil čtyři roky před svou smrtí. První dva obrovské obrazy Sedelmayer představil v mnoha evropských městech. Díky jeho „marketingu“ vešla v celosvětovou známost a autora…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Budapešť