Tvůrce legendárního Fausta, básník a dramatik Johann Wolfgang von Goethe, se prostřednictvím Mignon, hrdinky jedné ze svých básní, táže po zemi, kde „citron rozkvétá, v tmě listů oranž barvu zlata má,“ a chce, aby ji miláček „v tu krásnou zemi vzal“. Píseň milostničky symbolizuje jak touhu po dokonalosti a domově, tak i po Itálii, která okouzlila slavného poetu. Pobyt na slunném jihu byl pro Goetheho povzbuzující vzpruhou. Jižanský šarm a atmosféru, ba i ony citroníky a pomerančovníky si přitom lze dopřát, aniž bychom opustili území Bádenska-Württemberska. Na třetím největším ostrově v Bodamském jezeře, kde září květy růží, hortenzií či jiřinek a kde se návštěvníkům nad hlavami třepotají křídla exotických motýlů. Návštěva Mainau v severozápadní části Bodamského jezera bude mít na vás podobně blahodárný a inspirativní účinek, jaký měla Itálie na legendárního básníka.
Arboretum s 250 druhy vzácných exotických dřevin, od gigantických metasekvojí přes magnolie a túje až třeba po atlaské či libanonské cedry; barevné moře jiřinek ve všech velikostech od čtyřiceticentimetrových až po dvoumetrové krasavice z Mexika; opojná vůně, barevnost a elegance květů asi 1200 odrůd růží keřových, popínavých či zformovaných do pyramid; květinová kaskáda ve stylu italské renesanční zahrady propojená se středomořskou terasou s kašnou v doprovodu do sloupů vytvarovaných cypřišů… To vše na ploše necelých 5 ha.
Za dechberoucí pestrobarevnou mozaiku statisíců květů, vzácných dřevin, palem či prastarých sekvojí vděčíme švédské šlechtické rodině Bernadotte, původně francouzskému rodu, který v roce 1818 zasedl na švédský a norský trůn a ve Švédsku panuje dodnes. Úspěšnou kapitolu Mainau začal psát mladý princ, pro kterého byla láska nikoli nad zlato, nýbrž nad královský trůn. Lennart Bernadotte byl jediným synem Viléma Švédského, syna korunního prince Gustava V., pozdějšího krále, jeho matkou byla velkokněžna Maria Pavlovna Romanovová z ruské carské rodiny. Jejich manželství však vydrželo velmi krátce a pětiletého Lennarta se po rozvodu ujala královská babička. Přísný dvorní protokol však kluk s přibývajícím věkem vnímal jako velkou zátěž. K rozchodu s královskou rodinou došlo poté, co šel Lennart za hlasem svého srdce a v roce 1932 se v Londýně oženil s neurozenou Karin Nissvandtovou, dcerou továrníka, což se tehdy rovnalo skandálu.
Lennart se kvůli sňatku zřekl šlechtického titulu a přišel o nárok na trůn. Usadil se na ostrově Mainau, který zdědil už jeho otec od své matky, bádenské princezny Viktorie, jíž tamní klima dělalo velice dobře na její bronchitidy, zejména ve stáří. Ke květinovému ráji tak, jak ho známe dnes, měl ovšem Mainau tehdy ještě hodně daleko, princ ho ostatně po svém příjezdu nazval džunglí. Trvalo několik let, než Mainau začal dostávat svůj současný pohádkový ráz. Od roku 1933 až do konce 2. sv. války se manželé stáhli do Švédska, kde se jim narodily čtyři děti. Tam Lennart objevil své nadání pro fotografii a filmový dokument, které evidentně zdědil po otci, autoru a režisérovi několika dokumentárních filmů, a rodinu živil jako vydavatel fotografického časopisu.
Po válce se všichni vrátili na Mainau. Lennart Bernadotte toužil zanechat po sobě nějaký výraznější odkaz a angažoval se v mnoha oblastech, od organizování setkání nositelů Nobelových cen, přes boj za čistá města i vodu, varování před jadernou válkou až po psaní divadelních her. Hrany vztahu s rodinou se postupně obrousily a Lennart byl opět povýšen do…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bodamské jezero