Když se vydáte z Torbole po pobřežní silnici Gardesana Orientale, přijedete po 15 km do Malcesine, kde by vážně byla škoda nezastavit a nepřesvědčit se na vlastní oči o tom, proč se všeobecně považuje za jedno z nejpůvabnějších městeček na březích Gardského jezera.
Dlouhá historie Malcesine se odvíjí od nápadného skalního útesu, trčícího z plochého jezerního břehu a jednoznačně vybízejícího k vybudování nějakého opevnění. Není vyloučeno, že tuto strategicky výhodnou lokalitu využili již Etruskové či někdo jiný v posledních stoletích před naším letopočtem, s mnohem větší pravděpodobností se však dá usuzovat, že zde vztyčili hrad Langobardi někdy po polovině 1. tisíciletí. Ten poničili a po čase přestavěli Frankové, ale až rod veronské šlechty Scaligerů, jenž zde vládnul mezi lety 1277 a 1387, mu dal podobu blízkou té současné a také jméno – hradu se dodnes říká Castello Scaligero. Později tu ještě provedli rozsáhlejší stavební úpravy Benátčané a během 19. stol. Rakušané. O významu hradu svědčí, že byl již v roce 1902 prohlášen za národní památku.
Současně s tím, jak mohutněl hrad, rostlo kolem něj i městečko, obehnané od 12. stol. hradbami, které se dochovaly jen zčásti. Dnes má necelé 4000 obyvatel a část jeho zástavby už šplhá dost vysoko po svazích Monte Baldo. Není od věci začít s prohlídkou Malcesine právě na hradě, z jehož hradeb a z ochozu 30 m vysoké věže se otevírá na celé městečko nádherný výhled, který může posloužit i pro pozdější snazší orientaci v ulicích. Vděčná je ale i prohlídka hradních prostor. Hned za vstupní branou stojí Benátský palác, kde za vlády Benátské republiky (1405–1797) sídlili námořní důstojníci, kteří měli na starosti správu východního pobřeží jezera. Následně za vlády habsburské monarchie sloužil až do roku 1866 jako kasárna. Dnes je v jeho přízemí umístěna pobočka přírodovědeckého muzea ve Veroně se zajímavou expozicí zaměřenou na faunu, flóru a geologické poměry jezera i zdejšího blízkého okolí. Rovněž zajímavá expozice, mapující historii plavby na Gardském jezeře, našla místo v rezidenci Scaligerů. Kromě ní je ještě v objektu, kde bývala za Rakušanů uskladněna munice, sál věnovaný Johannu Wolfgangu von Goethe. Německý velikán se ve svém díle Italská cesta o Malcesine vcelku pochvalně rozepsal, přestože se v městečku ocitnul dílem náhody a ještě k tomu zde málem přišel k velké újmě. Když totiž 13. září 1786 při své cestě do Říma vyplul z Torbole na palubě plachetnice na jezero, aby se dostal do Verony, loď musela kvůli náhlé změně směru větru zakotvit v Malcesine. Goethe se tady vydal na prohlídku hradu, který ho natolik zaujal, že si chtěl zachytit jeho podobu do skicáře. Místními lidmi byl při tom obviněn ze špionáže a jen se štěstím unikl zatčení a pobytu v žaláři. V sousedství hradu pak přenocoval, což dodnes připomíná pamětní deska na fasádě příslušného domu.
ti hrad vyhledávají v hojném počtu nejen turisté, ale i svatební páry. Už to samo o sobě napovídá, o jak atraktivní objekt jde. Je však vhodné podotknout, že nejkrásnější pohled na něj se otevírá teprve z jezerní hladiny, kdy se předvede v celé své ztepilosti, navíc s masivem Monte Baldo v pozadí. Kvůli tomuhle pohledu stojí za to vydat se na krátkou vyhlídkovou plavbu, které v přístavu nabízejí, anebo se svézt trajektem do Limone sul Garda, případně i zpět…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lago di Garda