Tohle mallorské přání „Dobrou chuť“ nebudete k tomu, abyste si na ostrově pochutnali, vlastně vůbec potřebovat. Chutná tady úplně všechno.

Mallorca, ostatně jako celé Španělsko, si na dobrou kuchyni založenou na tradicích potrpí. Příroda jí prostě nadělila. Má „tekuté zlato“, kterým je olivový olej, vlastní rasu černých vepříků, dary moře za humny, protože ostrov je to nevelký a k moři tudíž blízko odkudkoliv. A hlavně slunce. Ač je to ostrov, je Mallorca v potravinách téměř soběstačná a v minulosti dokonce zásobovala blízké Katalánsko vepřovým, kterého měla nadbytek.

Chcete-li poznat místní kuchyni, zkuste se stravovat jako pravý Mallorčan. K snídani si dejte pa amb oli, tedy domácí chléb zakapaný olivovým olejem, potřený rajčetem a trochu posolený. Kdo po ránu snese česnek, nechť si chleba nejdříve potře jedním stroužkem. K tomu španělskou šunku nebo sýr, nejlépe Mahón z kravského mléka. Pochází sice z vedlejšího konkurenčního ostrova, ale což, je to pravý ostrovní sýr. A nezapomeňte si vše zakapat olivovým olejem! Neodbývejte se a vyzkoušejte ty nejlepší ostrovní značky, které podle německého časopisu Feinschmecker patří mezi 300 nejlepších olejů na světě. Ekologický Oli d´Oliva Verge Extra ze zemědělské usedlosti Es Verger v pohoří Tramuntana nebo olej Jornets, který pochází z kolébky ostrovního pěstitelství v Torella. Rajčata také nepoužívejte ledajaká. Doporučujeme místní červenooranžovou odrůdu Ramallet, s 97% obsahem dužiny. Rajčata se sklízejí před dozráním, pak se připevňují na šňůry a skladují zavěšená na tmavém a suchém místě. Jejich dozrávání je naprosto přirozené.

Mezi snídaní a oběděm je obvykle dlouhá pauza, kdy v žaludku kručí hlady. Vyřešit to může cocarroi – slaná zapečená taštička z listového těsta ve tvaru půlměsíce plněná zeleninou s mořskými řasami, rozinkami a piniovými oříšky, nebo masem s cibulí, rajčetem a sardelkami.

A co k obědu? Tady je toho na výběr víc než dost. Můžete vyzkoušet polévku sopa mallorquín, silný a hustý vývar s masem, zeleninou a kousky bílého chleba. Po ní tumbet, zeleninový guláš z lilků, rajčat, cibule a brambor. Anebo lomo con col a la Mallorquina, tedy vepřový hřbet se zelím. Vepřové se zelím, to znám, řekne si Čech a ohrne nos. Ale to není to naše tradiční vepřo-zelo… Jde o vepřové s rozinkami a sobrasadou upečené v listech zelí. Že nevíte, co je to sobrasada? No přece roztíratelná klobása s mletou paprikou a slaninou, další pochoutka ostrova.

Pokud vás neláká vyzkoušet ani dvě předchozí jídla, tady je naše nabídka do třetice: arroz brut, rizoto s mnoha ingrediencemi. Stačí je vyjmenovat, abyste si udělali představu, že to není pouhé „co dům dal“. Obsahuje kousky kuřete, králíka, vepřového žebírka, holouběte, cibuli, artyčoky, hrášek, zelenou a červenou papriku a pochopitelně olivový olej a rýži.

Sladkou tečkou na závěr by měla být ensaimada, koláč ve tvaru šnečí ulity. Název pochází od slova saim, které znamená vepřové sádlo, jímž se těsto před pečením potírá. Jinak je to jen mouka, voda, cukr, vejce a droždí, ale dají se z toho upéct pravé divy. Pokud je ensaimada plněná, přidává se i džem z dýně. Správná ensaimada by se měla dělat z těsta, které se nechá alespoň 12 hodin kynout. Konečný výtvor má pak krásně nazlátlou barvu. Mallorčané si s těstem uváleným do dlouhých tenkých provazců hrají jako my s vánočkou. Oni je ale stáčejí ve směru hodinových ručiček do alespoň dvakrát zavinuté spirály. Někteří tvrdí, že tvůrci ensaimady byli Maurové, neboť její tvar nápadně připomíná jejich tradiční pokrývku hlavy, turban. Ale kdoví? Mallorka si svoji ensaimadu dokonce nechala patentovat a na její kvalitu dohlíží regulační výbor. Nejlepší výtvory se dají ochutnat každoročně 7. listopadu na Dni ensaimady, kdy se soutěží o nejlahodnější, nejzlatovější a nejlépe zatočenou pochoutku.

Tím však stravovací den nekončí, ještě tu máme večeři. A protože po tak vydatném obědě to chce něco menšího, dejte si tapas. Malé chuťovky všeho druhu a typu, kterých si můžete dát neomezeně, opulentní tříchodový oběd bez problému nahradí. Žaludek si oddychne, protože při pohybu od hospůdky k hospůdce, se lépe tráví, zvláště pak po skleničce typického mallorského likéru Palo, který se připravuje z kůry chinovníku a kořenů hořce žlutého. V Palmě de Mallorca to navíc vylepšili soutěží o nejlepší tapas zvanou Tapalma. Takže až si projdete čtyři základní „tapas trasy“ po centru města a projíte se večerem, třeba na závěr zvoláte: Ach, ta Palma!

Další články z vydání o Mallorce naleznete zde