Perly majorica
Mallorca se proslavila svými perlami – nejen v doslovném, ale i v přeneseném smyslu. Kromě kuliček sestavovaných do náhrdelníků najdeme na ostrově i jedinečné muzeum a pozoruhodná dílka lidového umění.
Začněme ale těmi tradičními – Perlas de Majórica je ochrannou známkou platnou od roku 1897, kdy vznikla první manufaktura v Manacoru, kterou založil německý podnikatel Eduard Frederic Hug Heusch. A od té doby se tato „fantazie s dobrou kvalitou“ v podobě šperků navrhuje a vyrábí dodnes. Ale pozor – mallorské perly nejsou přírodní, vytvořené v tělech perlotvorek či perlorodek. Vznikají v továrnách přesně řízeným postupem, při němž se skleněná kulička postupně obaluje pastou z rozdrcených rybích šupin, až nakonec vznikne dokonalá umělá perla, na povrchu s duhovým leskem obdobným jako u perly pravé. Umělý původ svých perel Mallorčané otevřeně přiznávají, takže do perly nemusíte kousat, abyste zjistili její pravost. Výrobky z těchto umělých perel musí také být zřetelně označeny jako imitace.
Na Mallorce však najdete i jiné perly. Jednou z nich je světově jedinečné muzeum zahrnující také někdejší ateliér malíře světového formátu Joana Miróa. Tento původem katalánský malíř snil o ateliéru podle svých vlastních představ, a když se v roce 1956 usadil na Mallorce, odkud pocházela jeho manželka Pilar, zrealizoval svůj sen. Zakoupil usedlost Son Boter z 18. stol., která se stala základem současného nadačního komplexu. V ní jsou k vidění uhlem malované graffiti na stěnách a dílna rytin a litografie. Ve druhé budově, v dílně Taller Sert, kterou pro Miróa navrhl jeho přítel, architekt Josep Lluís Sert, se nachází ateliér Joana Miróa a návštěvnické centrum. Miró však nechtěl budovat muzeum jako skanzen, ale jako místo pro setkávání lidí, kteří chtějí tvořit. Tady k tomu mají prostor, a v tom spočívá jedinečnost muzea. Je jednou velkou dílnou jak uvnitř, v ateliérech, tak i venku, na zahradě plné soch. V roce 1981 vznikla nadace Fundació Pilar i Joan Miró, ale až do roku 1992 si musela počkat na své sídlo. Navrhl jej Rafael Moneo, jehož jméno dnes budova nese. Prostředky na její výstavbu se získaly z dražby 39 kvašů a tří olejů, které Miróova vdova prodala v roce 1986 přes aukční síň Sotheby´s.
Muzeum je sevřeno mezi rychlostní silnicí Ponent a palácem Palau de marivent. Právě obrovské rozrůstání hlavního města Palmy děsilo Joana i jeho ženu Pilar natolik, že do nadace vložili pozemky i peníze, aby se kolem pův
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mallorca