Už Jindřich IV. řekl, že Francii může panovat jen ten, kdo ovládá Marseille. Druhé největší francouzské město bylo vždycky určitým protikladem metropole nad Seinou. Aristokraticky vznešená Paříž a plebejská Marseille. Marseille omšelá a ukřičená, bezprostřední a přátelská v záplavě slunce, neřestná a zločinná ve stínu noci, otevřená celému světu, roztažená po okolních kopcích, nahoru a dolů, světlo a tma, peklo a ráj, láska a nenávist.
Druhá největší, ale také jedna z nejchudších, takové je postavení Marseille mezi francouzskými městy. Největší středomořský přístav Francie byl vždycky kosmopolitní, ale v současnosti prošlapává dosud nevyzkoušenou cestu a stává se tak trochu laboratoří. Odhaduje se, že třetinu z jeho 850 000 obyvatel dnes tvoří muslimové. Už na přelomu století zde existovaly čtvrti, kde skoro polovina dětí a mládeže do 18 let měla minimálně jednoho rodiče imigranta. Přesná čísla neexistují, protože shromažďovat údaje o náboženském vyznání či národnosti občanů je ve Francii nezákonné. Podle některých odhadů se počet obyvatel města, kteří se nenarodili v metropolitní Francii, blíží polovině. Ekonomická data hovoří zřetelně – Marseille má v rámci Francie dlouhodobě nadprůměrnou nezaměstnanost, nadprůměrné množství lidí tu žije pod hranicí chudoby. A nikdo si vlastně není jistý, zda Marseille představuje ukázku národnostní a náboženské harmonie, nebo se nad ní vznáší hrozba sociálních nepokojů.
Turisty tohle všechno příliš znepokojovat nemusí. I když také zločinnost je ve městě nadprůměrná, jeho návštěvníků se příliš netýká. Od dob Francouzské spojky se přece jenom leccos změnilo k lepšímu a při dodržování běžných bezpečnostních pravidel jako kdekoli jinde na světě nepředstavuje turistická návštěva Marseille žádné zvláštní riziko.
Velkolepý pohled na město se otevírá z terasy před bazilikou Notre-Dame-du-Gard. Nepřehlédnutelný symbol města stojí na 161 m vysoké skále a jeho nápadnost ještě zvětšuje více než 11 m vysoká pozlacená socha Panny Marie s dítětem na vrcholu průčelní věže. Poutní kostel patronky námořníků a rybářů, dokončený roku 1864 v románsko-byzantském slohu na místě Poseidonova chrámu a posléze středověké kaple, je nejnavštěvovanější marseilleskou památkou, k čemuž jistě přispívá i kruhový rozhled.
Jako na dlani odtud vidíme Starý přístav, Vieux Port, od počátků srdce města. Dnes tam kotví jachty a odjíždějí z něj výletní lodě, ale po většinu z 2600 let dlouhé existence Marseille to byl její přístav hlavní a jediný, vždyť s budováním toho nového se začalo teprve v roce 1853. Vjezd do úzké zátoky střeží po obou stranách mohutné pevnosti z doby Ludvíka XIV., o té severní za chvilku ještě uslyšíme. Uprostřed severního nábřeží stojí radnice a za ní se směrem k dvojici katedrál, obří „nové“ z druhé poloviny 19. stol. a do jejího stínu nemilosrdně zatlačené „staré“ románské z 12. stol., zdvihá nejstarší marseilleská čtvrť, Le Panier. Její dolní část vzala za své v lednu 1943, když nacisté až na několik domů vyhodili do povětří 14 ha staré zástavby u severního nábřeží Quai du Port. V horní části se ale ještě můžeme ponořit do minulosti – úzké uličky, četná schodiště, maličké krámky, kde však místo původních řeznictví, pekařství a koloniálů najdeme spíše umělecké ateliéry a galerie. Le Panier dostává v poslední době nové nájemníky. Své druhé bydlení si tu pořizují bohatí Pařížané, ostatně TGV zvládne vzdálenost mezi Paříží a Marseillí za tři hodiny. A tak se charakter čtvrti nutně mění.
Není náhodou, že Marseille vystupuje aktivně v otázkách středomořské spolupráce. Nejhmatatelnějším dokladem je Muzeum evropských a středomořských civilizací (MuCEM) otevřené letos v červnu jako jedna z hlavních akcí roku, v němž Marseilli patří titul „evropské hlavní město kultury“. Grandiózní projekt přišel na 167 milionů eur. Protože jde o muzeum národní, hradil 65 % nákladů stát. Tvoří ho dvě části – pevnost sv. Jana, ona severní pevnost u vjezdu do Starého přístavu, která v sobě zahrnuje zbytky komandatury johanitů z 12. stol. a věž krále Reného I. z 15. stol., a nově postavená budova J4 nesoucí ve svém názvu označení někdejšího přístavního mola, na němž stojí. Obě části jsou propojeny lávkou, další spojuje pevnost se čtvrtí Panier. Budova J4 vypadá z dálky jako černá kostka