Amsterdam neustále bojuje s nedostatkem místa. Jakmile se nějaké objeví, rychle se využije k nové zástavbě. A tak ve městě vzniká rovněž velmi zajímavá moderní architektura.
Nejvíce jí je v severní části města. Amsterdamský přístav se po druhé světové válce přesouval podél Severomořského kanálu spojujícího IJ se Severním mořem stále více k západu, až na samý okraj města a ještě kousek za něj. Do jeho východní části relativně nedaleko od historického centra zajíždějí už jen osobní lodě. A tak se od 90. let 20. stol. začala východní oblast městského přístavu radikálně proměňovat.
Výběr zajímavých staveb můžeme začít tou asi nejnápadnější, která je v některých průhledech vidět už z dálky ze starého města, třeba při pohledu po kanálu Oudeschans od Rembrandtova domu, kde tvoří pozadí jinému, avšak historickému amsterdamskému symbolu, malebné věži Montelbaanstoren z roku 1512. Hvězdný italský architekt Renzo Piano jí dal podobu mohutné, vzhůru se zdvihající lodní přídě natřené světle zelenou barvou a zároveň s ní opticky zakryl vjezd do tunelu pod řekou IJ, na kterém budova stojí. Byla otevřena v roce 1997 jako NewMetropolis, ale dnes už jí nikdo neřekne jinak, než zkratkou vzniklou z tohoto jména – NEMO. A je to označení příhodné už proto, že v budově je umístěno Muzeum vědy, pět pater plných expozic, pokusů, demonstrací a workshopů. Svět sám pro sebe pak představuje paluba oné hypotetické lodi, dakplein neboli střešní náměstí, volně přístupná obří stupňovitá terasa. Nabízí nejen panoramatický pohled na starý Amsterdam a restauraci s kavárnou, ale nově také výstavu Energetica představující přírodní síly, sluneční záření a vítr, jako zdroje využitelné energie.
Lávka pro pěší a cyklisty spojuje NEMO s Oosterdokseilandem, kde stojí další ceněná stavba od špičkového tvůrce, v tomto případě domácího Joa Coenena – OBA čili Openbare Bibliotheek Amsterdam (Veřejná amsterdamská knihovna), jež je zároveň informačním, kulturním, komunikačním a vzdělávacím centrem. Základním prvkem jejího členitého průčelí jsou velká okna. Knihovnu o 10 podlažích navštíví denně na 7000 osob.
Když zmíníme ještě maličkou, až futuristicky působící stříbřitou budovu amsterdamského centra architektury Arcam, máme hlavní architektonické hvězdy téhle starší části východního přístavu, která na jihu navazuje na čtvrť Plantage a na severozápadu dosahuje až k hlavnímu nádraží, za sebou. Čeká nás ale podstatně delší túra na východ od budovy NEMO a městské knihovny, do nové části východního přístavu označované souhrnně jako Východní doky (Oostelijk Havengebied).
Východní doky dlouhé asi 2 km byly otevřeny v roce 1875 a vybaveny na svou dobu nejmodernějšími stroji. Šlo o překládkový přístav umožňující příjezd velkých zámořských parních lodí a překlad surovin a zboží na železnici. Zároveň ale odtud začaly vyjíždět také osobní lodě, zejména do Indonésie a do Střední a Jižní Ameriky. Záhy tu začala vyrůstat nejrůznější skladiště, přístavem procházely hlavně tabák, čaj a kakao, v menší míře také různé rudy a uhlí…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Amsterdam