Možná by to někdo nečekal, ale v Jižní Africe jezdí pravidelně jeden z nejluxusnějších vlaků světa. Jmenuje se The Blue Train, Modrý vlak, a státní společnost Transnet ho s podtitulem „okno do africké duše“ provozuje na trati mezi Pretorií a Kapským Městem.
Dnešní Modrý vlak se zrodil z železničního spoje, který v dobách diamantové a zlaté horečky na přelomu 19. a 20. stol. vozil pasažéry z Johannesburgu k lodím do Kapského Města. A tak je jeho současná jediná programová zastávka na trase více než stylová – v Kimberley, kde na cestující čeká dvouhodinová exkurze k Velké díře a do jejího muzea.
Diamantová naleziště značně přispěla k výstavbě železničních tratí na jihu Afriky. První malé železnice zde byly v provozu už v 60. letech 19. stol. Objev diamantů a zlata sem přilákal desítky tisíc lidí, těžiště jihoafrické ekonomiky se přesunulo z kapského pobřeží o 1600 km dál na severovýchod. V roce 1885 propojila železnice Kapské Město s Kimberley. Po objevení nalezišť zlata byla trať prodloužena přes Oranžsko až do Transvaalu. S dokončením železničních tratí ze všech přístavů (Kapské Město, Port Elizabeth – dnešní Gqebergha, East London, Durban a Lourenço Marques – dnešní Maputo v Mosambiku) do Johannesburgu v roce 1895 byla zahájena nová éra konkurence na kolejích.
Také tradice jihoafrických luxusních vlaků sahá do doby, kdy sem přijížděly tisíce přistěhovalců a dobrodruhů s pevným odhodláním zbohatnout. Cesta z Evropy po moři do Kapska a pak vlakem do Johannesburgu trvala až tři týdny, což vedlo k myšlence nabídnout cestujícím víc než jen obyčejné vagony: sprchy, ventilátory, lůžka. To byl začátek vývoje, který charakterizují limited trains, vybrané vlaky určené pro exkluzivní třídu osob a tisícikilometrovou cestu jenom s několika zastávkami. Zde je skutečný původ Modrého vlaku. Už ve 20. letech 20. stol. přepravovaly vlaky Union Limited a Union Express cestující mezi poštovní loděmi v přístavu Kapského města a zlatými nalezišti ve Witwatersrandu. Měly jenom první třídu a chlubily se vším možným luxusem včetně karetních stolků, stropních ventilátorů a tekoucí teplé i studené vody.
Během 2. sv. války byl provoz podobných vlaků přerušen, ale hned v roce 1946 obnoven – a to je také doba, kdy Modrý vlak získal své dnešní jméno podle vagonů natřených v kombinaci královské modři a smetanové barvy. Stále více a více cestujících začalo využívat Blue Train spíše pro potěšení z cesty než kvůli nutnosti někam se přepravit. Modrý vlak se stal synonymem kvality, luxusu, technologického pokroku a důmyslnosti. Poprvé v 70. letech a poté znovu po pádu apartheidu prošel rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací.
Aktuálně jezdí Modrý vlak pravidelně na jediné lince mezi Pretorií a Kapským Městem, a to s výjimkou června několikrát za měsíc. Trasu dlouhou 1660 km zvládne včetně zastávky v Kimberley za 54 hodin, což znamená dvě noci ve vlaku. Souprava s 19 vagony je dlouhá 399 m. Z 11 lůžkových vozů je osm v kategorii De Luxe (čtyři dvoulůžková kupé ve voze) a tři v kategorii Luxury (tři dvoulůžková kupé ve voze). Každé kupé má vlastní koupelnu se sprchou či vanou, celková kapacita vlaku je 82 cestujících. Ti mají kromě svého kupé k dispozici společné prostory – jídelní vůz, dva klubové vozy (jeden pro nekuřáky, druhý pro kuřáky) a na konci soupravy vyhlídkový vůz. Veškeré interiéry jsou špičkovou designerskou prací, dílem známého newyorského návrháře Davida Barretta. Kupé manifestují kvalitu, velkorysost a přepych: nejlepší ložní prádlo, luxusní čalounění, v koupelně mramor a nablýskaná mosaz nebo pozlacené kličky a kohoutky. Rafinovaná atmosféra, skvělá kuchyně s pokrmy podávanými na nejkvalitnějším porcelánu, křišťálovém skle a se stříbrnými příbory (vše s emblémem Modrého vlaku), výborná jihoafrická vína při nespoutané kráse africké krajiny, která ubíhá za okny, to vše dělá ze stolování i z celé jízdy v Modrém vlaku nezapomenutelný zážitek.
Modrý vlak není v Jižní Africe jediným pětihvězdičkovým „palácem na kolejích“. Po stejné trase, dokonce se třemi noclehy ve vlaku, jezdí také společnost Rovos Rail. Její chloubou je vlak Pride of Africa, mnohými považovaný za vůbec nejluxusnější na světě. Kromě této trasy nabízí Rovos Rail ale i další, např. z Pretorie k Viktoriiným vodopádům, z Pretorie do Durbanu nebo exkluzivní putování pěti africkými státy z Kapského Města do tanzanského Dar es Salaamu. A zmínit ještě musíme Shongololo Express, který je v provozu od roku 1995 a nabízí dvě zhruba dvoutýdenní putování s bohatým programem – jedno z Pretorie přes Mosambik, Eswatini a Zimbabwe k Viktoriiným vodopádům a druhé z Pretorie do Namibie.
Další články z vydání o Jihoafrické republice zde