Z Kimberley, hlavního města provincie Severní Kapsko, je všude daleko. Do Johannesburgu je odsud 500 km, do Kapského Města dokonce dvakrát tolik. I k dálnici číslo jedna, která spojuje obě tato města, se jede skoro dvě hodiny. Taková pouštní díra, mohl by neuctivě poznamenat nezasvěcený laik. V pojmu „díra“ se však skrývá více pravdy, než se na první pohled zdá. Díra s přívlastkem Velká tu totiž existovala na samém počátku vzniku města. V době, kdy se k ní upíraly dychtivé oči dobrodruhů zachvácené leskem diamantové horečky.
Když roku 1815 převzali Britové do své správy Kapskou kolonii, nezdálo se, že by to pro Spojené království byla nějaká velká výhra. Jenže v roce 1867 našel farmářský synek Erasmus Jacobs na břehu řeky Orange průhledný nažloutlý kamínek, který přinesl své mladší sestře na hraní. U Jacobsů si neobvyklé hračky povšiml farmář z nedalekého Hopetownu Schalk van Niekerk. Dal kámen na posouzení odborníkům, kteří v něm rozpoznali diamant o hmotnosti téměř 22 karátů a odhadli jeho cenu na 500 liber.
Na událost se časem zapomnělo a celé dva roky se nic nedělo. Kdo však nezapomněl, byl Schalk van Niekerk. V březnu 1869 se dozvěděl o jiném kamínku, který vlastnil pastevec Zwarbooi z komunity Griqua. Van Nierk od něj kámen odkoupil. Zaplatil za něj veškerým svým dobytkem v hodnotě 250 liber, ale neprodělal, protože kámen obratem prodal za 11 000 liber. Na tuhle událost se už nezapomnělo. Jen těžko se totiž utají obchod s diamantem o hmotnosti více než 83 karátů. A tak plnou silou vypukla diamantová horečka. Desetitisíce hledačů z celého světa táhly přes nehostinné Karoo pěšky i na volských povozech k řekám Orange a Vaal, kolem nichž vyrostly narychlo postavené osady. Uběhly však ještě dva roky, než došlo k hlavnímu nálezu.
V roce 1871 došlo k objevu diamantů na pahorku Colesberg Kopje, který ležel na území farmy patřící bratrům de Beersovým. Zpráva se rozšířila rychlosti blesku a na místo směřovaly stovky dalších hledačů. Po několika měsících se de Beersovi rozhodli farmu prodat za 6300 liber. Jako bohabojní protestanté se o diamanty příliš nezajímali, ale vzhledem k tomu, že nepříliš prosperující farmu kdysi koupili za padesát liber, připadalo jim to jako životní obchod. Netušili, že příštích dvacet let budou jejich pozemky produkovat 90 % celosvětové těžby diamantů.
Hledači od začátku pátrali po tzv. aluviálních diamantech v říčních nánosech. Kopat hlouběji než do dvou metrů se nepovažovalo za efektivní. Na Colesberg Kopje však diamantů s hloubkou neubývalo, ba právě naopak. Zdálo se, že na diamanty nejbohatší je zvláštní šedavá, po vytěžení namodralá hor…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jihoafrická republika